Historie zrady - České národní listy

Prostřednictvím freikorpsu organizovalo Německo drobnou válku
po celé délce československo-německých hranic (2100 km) jako
přípravu k ozbrojené agresi.
Série drobných incidentů a ozbrojených srážek na hranicích
mohla snadno přerůst ve válečný konflikt. Fašistické Německo
sice nevyhlásilo Československu válku, avšak vzhledem k vojenské
doktríně Německa, která kladla důraz na plné využití momentu
překvapení, bylo absurdní očekávat ze strany německých agresorů
formální vypovězení války.
Je možno konstatovat, že v druhé polovině září 1938 organizovalo
hitlerovské Německo prostřednictvím formací SdFk v jisté
formě a na určité úrovni de facto válečný stav proti ČSR. Tuto
skutečnost konstatovala i československá exilová vláda v oficiálním
dokumentu z února 1944. Na přímý dotaz britského ministerstva
zahraničí sdělila tehdy (28. února 1944) československá vláda
britskému, americkému, sovětskému a čínskému velvyslanci oficiální
nótou, že Československo je ve válečném stavu s fašistickým
Německem od 17. září 1938. (Hruška, E.: Pohoří divočáků, s. 85.)
Vnitřní krize, která byla v okamžiku henleinovského puče řešena
energickými opatřeními československé vlády, se obnovovala
na mezinárodním základě. Československá otázka se stala předmětem
jednání západních mocností s hitlerovským Německem.
Nacistické Německo postupovalo podle promyšleného a předem
zpracovaného plánu k rozbití a ovládnutí ČSR. (Čelovský, B.: So,
oder so, s. 149 – 150.)
Otázka splnění nacistických požadavků vůči Československu
se stala pro pravicové síly na Západě výrazně aktuální. Obávaly
se možnosti, že kdyby se ČSR postavila Německu na odpor
a pokusila se zorganizovat mezinárodní obrannou frontu proti
fašistickému Německu, mohlo by to vést k otřesu všech reakčních
vlád v Evropě, nevyjímaje hitlerovské Německo. Také proto přijal
britský premiér na jednání v Berchtesgadenu Hitlerův požadavek
na odtržení československých pohraničních území s německou
většinou. Na britsko-francouzských poradách 18. září se obě
| 76 |