Historie zrady - České národní listy

připoutání Československa k Německu. Následovalo neúspěšné
jednání Hitlerových důvěrníků s prezidentem Benešem; prosazovali
při něm jednání o sudetoněmecké otázce (snaha zasahovat
do vnitřních československých záležitostí) a uzavření dvoustranného
paktu o neútočení, který by řešil vzájemné vztahy izolovaně
od komplexu mezinárodních otázek. Beneš nepřistoupil na žádný
z německých požadavků, stejně jako němečtí vyjednavači neměli
zájem jednat o československo-německých vztazích v rámci platných
smluv a dohod. Hitler pak jednání v lednu 1937 přerušil.
Následně došlo k vystupňování německé kampaně proti republice.
Změnil se však její obsah. Místo obviňování Československa
ze „spolupráce s bolševickým Sovětským svazem“ stal se hlavním
tématem kampaně „útisk soukmenovců“. Ze sudetoněmecké otázky
udělal Hitler v úzké spolupráci s Henleinem mezinárodní problém,
který se stal součástí nacistické politiky. Sudetoněmecká
otázka tak otevírala Hitlerovi cestu k likvidaci Československa.
(Memorandum KSČ vládě republiky z 6. XI. 1936, Rudé právo č. 260
z 8. XI. 1936; Gottwald, K.: Spisy VII., s. 291 – 298.)
Ve vnitřní politice Československa se otázka česko-německého
vyrovnání stala nejdůležitějším problémem, k němuž jednotlivé
politické strany přistupovaly ze svých aspektů. V období konce
roku 1936 a počátku roku 1937 šlo o vyrovnání na základě československé
ústavy.
První ucelený návrh podala KSČ ve zvláštním memorandu poslaném
vládě. Vycházela ze situace, která se vytvořila v pohraničí,
jež se stalo pro německý fašismus hlavním nástupištěm proti
ČSR. Rozhodující význam pro zachování ČSR má v této situaci
poměr německého obyvatelstva k obraně republiky; proto KSČ
předkládá konkrétní návrhy na zlepšení postavení německého
obyvatelstva.
Bezprostředně po memorandu KSČ vystoupil 10. listopadu předseda
vlády Hodža s prohlášením, že vláda chce zásadně řešit otázku
německé menšiny v ČSR. Vládní řešení německé otázky bylo
založeno na spolupráci s německými aktivistickými stranami. Tyto
| 58 |