Historie zrady - České národní listy

kem vnějšího i vnitřního tlaku byl prezidentův souhlas s ultimátem.
23. července předal prezident Beneš Newtonovi písemnou nótu,
v níž československá vláda žádala o vyslání prostředníka. Tato
forma žádosti byla rovněž součástí anglického „návrhu“. Ve světové
veřejnosti měl být vyvolán dojem, že Anglie pouze vyhovuje
vlastní československé prosbě.
Po příchodu Runcimanovy mise nabyla jednání mezi československou
vládou a Henleinovou stranou nového charakteru. Konala
se pod přímou kontrolou anglické vlády, přestala být vnitřní
československou záležitostí a stala se prvořadým mezinárodním
problémem. Mise měla vyřešit spor mezi vládou a sudetskými
Němci a tak odstranit problém, který hrozil přerůst ve válečný
konflikt. Měla ho vyřešit na základě karlovarských požadavků,
omezit samostatnost rozhodování československé vlády a donutit
ji k přijetí těchto požadavků. Současně Runcimanova mise
plnila i poslání přesahující rámec Československa. Měla se stát –
a také se stala – jednou ze spojovacích cest mezi diplomacií anglickou
a Hitlerovou. 8
Do čela jednání s Henleinovou stranou za československou vládu
se v polovině srpna postavil prezident Beneš. 17. srpna předložil
návrh ústupků, jimiž byla vláda ochotna vyjít vstříc požadavku
Henleinovy strany. Žádal však, aby SdP veřejně prohlásila, že
je ochotna ke spolupráci při řešení celého problému.
Sudetoněmečtí vyjednavači byli zaskočeni. Požadavek, aby veřejně
potvrdili ochotu k jednání, přijmout nemohli; bylo to v rozporu
s jejich záměry. Odmítnout však také nemohli, protože by
tím přijímali odpovědnost za ztroskotání jednání a nemohli by
uplatňovat argument, že hlavní vinu na nevyřešení problému má
československá vláda. Proto odletěli do Berlína pro nové instrukce.
Zde je Ribbentrop seznámil se záměry německé vlády a uve­
8. Na anglickém postupu je typická i skutečnost, že národnostní problémy uvnitř
Velké Británie, na příklad problém irský, nebyla Británie ochotna řešit ústupky ani
Irům, ani mezinárodnímu společenství.
| 69 |