Historie zrady - České národní listy

Německo, Anglie a Francie nejrůznějšími diplomatickými cestami
hledaly vzájemné kontakty. 7 Jejich cílem bylo donutit Československo
k povolnosti a zlomit v první řadě politický vliv prezidenta
Beneše.
Souhrn mezinárodněpolitických faktorů kombinovaných s Henleinovou
politikou uvnitř republiky vyvolal v polovině července
v Československu politickou krizi. Jejím klíčovým problémem byla
politika agrární strany, snažící se přizpůsobit se požadavkům Západu
a tím i Německa.
Ve vnitřním vývoji ČSR se vytvořila široká fronta v podstatě
z týchž vrstev, které v roce 1918 svým revolučním rozmachem byly
pozitivní silou při vzniku republiky. Formálně byla tvořena stranami
lidovců, národních socialistů, sociálních demokratů, zbytky
německé sociální demokracie a Národního sjednocení. Politické
strany byly pro spolupráci se Sovětským svazem, jen Národní
sjednocení tuto spolupráci odmítalo. KSČ, která stála v opozici
vůči vládě, žádala důslednou obranu republiky opřenou o Sovětský
svaz.
K upevnění a posílení složek usilujících o obranu republiky
sloužil vládní návrh na veřejné projednávání požadavků Henleinovy
strany v parlamentu. Na návrh prezidenta Beneše bylo
datum jednání stanoveno na 25. července. Jeho realizaci však zmařila
nová anglická iniciativa.
20. července předložil anglický velvyslanec Newton prezidentu
Benešovi ultimativní návrh na vyslání zvláštního anglického
činitele, lorda Runcimana, do Československa. Jeho úkolem bylo
vyšetřit situaci vzniklou přerušením jednání mezi československou
vládou a Henleinovou stranou a současně usilovat, aby bylo
dosaženo dohody.
Neomalený diplomatický nátlak, spojený s výhrůžkami, byl
zesílen stanoviskem ministerského předsedy M. Hodži. Výsled­
7. O této stránce přípravy mnichovské dohody zasvěceně pojednává tehdejší velvyslanec
Sovětského svazu ve Velké Británii J. M. Majskij v knize Mnichovské drama.
| 68 |