AntropoWebzin 3/2010.

240 ANTROPOWEBZIN 3/2010politické náboženství, které mělo nahradit převažujícíkřest’anskou víru.Podle Maiera je politické náboženství ˘sakralizacepolitického systému založeného na výsadním a neodvolatelnémprávu na moc a na ideologickém monismu. Jednotliveca společenství se musejí povinně a bezpodmínečněpodřídit jeho zákonným nařízením. Politické náboženství jev důsledku toho netolerantní, diktátorské, radikální a chcepronikat do všech aspektů života jednotlivce a společnosti.(Maier 1999: 12)Tradiční náboženský obřad a jeden z nejdůležitějšíchmomentů života, jakým svatba bezesporu byla a je, se takměl přizpůsobit představám režimu. Veřejnosti stát tentopostup vysvětloval vskutku lakonicky: „Jestliže jsme tedyřekli, že náš lidově demokratický stát přikládá manželskémusvazku tak veliký význam, respektuje jej a bere jejpod svou ochranu, je proto správné, aby měl stát vliv naúpravu manželství již od samotného jeho zrodu.“ (Nežřeknete. . . 1959: 3)Kromě již zmíněné devalvace církevního sňatkua jeho podmínění sňatkem občanským šlo i o snahucelkově „zcivilnit“ celou tuto událost. Problematiku svatebošetřoval Zákon o právu rodinném z roku 1949 a v rámcizavedení povinného civilního sňatku o rok později se celýobřad značně zjednodušil (Maříková 2007: 21).V 50. letech se tendence „zcivilnění “ projevovalataké na oblečení novomanželů a některých nově přijatýchzvyklostech. Z fotografií z tohoto období je patrné, žeřada nevěst zvolila namísto slavnostních šatů zcela civilníkostým a k samotné podstatě obřadu odkazovaly jen kyticenebo kloboučky s decentním závojem a korsáž v klopěženicha. Za příklad jasného nabourání tradičních zvyklostípak můžeme považovat případ, o kterém nám vyprávělajedna z narátorek. Ze Sovětského svazu se prý do Čechdostala „tradice“ klást po obřadu věnec na hrob neznáméhovojína. Bohužel se nám nepodařilo ověřit, zda setento zvyk vyskytoval i jinde na československém území ajak dlouho byl udržován, mluví o něm jen jedna narátorkaa metodika obřadů od Jiřího Adámka (Adámek 1988: 8).Přeměna obřadu v socialistický akt nebyla patrnájen z oblečení, ale k novým společenským hodnotámodkazoval také způsob a obsah proslovu oddávajícího. Přiněm se totiž projevovala snaha zobrazit novou, socialistickouspolečnost jako ideál kolektivního soužití, jehož jsounovomanželé nedílnou součástí: „Uvědomte si, že vašemanželství je spjato těsně se štěstím a spokojeností celénaší společnosti. Čím lépe se bude dařit lidu této země,tím spokojenější a radostnější bude také vaše manželství.“(Adámek 1988: 21) Proslovy též zdůrazňovaly, že domanželství snoubenci vstupují za svědectví zástupce lidua že se odpovídají socialistické společnosti.Celkově se dá říci, že se režim snažil bagatelizovatindividuálnost celého svatebního obřadu a dodat mu unifikovanýbyrokratický ráz. Od snoubenců se tedy očekávalo,že se tomuto trendu podřídí a nebudou vybočovat z řady.S tím souviselo i lpění na morálních zásadách zděděnýchpo měšt’anské společnosti. Na mladé lidi tak byl vyvíjentlak, aby vstupovali do manželského svazku, protože nesezdanésoužití či svobodné matky neodpovídaly zažitýmnormám.NAVZDORY PODMÍNKÁMZ našeho výzkumu vyplývá, že v praxi se snoubencisnažili z vytyčených kolejí různými způsoby vybočit. Jakonejsnadnější cesta se jevilo odlišit se pomocí svatebníchšatů a dalších estetických komponentů. V tomto případěvšak nevěsty a ženichové naráželi na bariéru socialistickévýroby. Likvidace soukromého podnikání na počátku50. let totiž citelně zasáhla oblast služeb a projevila sena „trvale neuspokojené poptávce obyvatelstva po spotřebníchpředmětech a službách.“ (Kalinová 2007: 126)Výsledkem byl jen velmi omezený výběr svatebního sortimentua často nebylo možné sehnat ani základní potřeby:„No tak košíčků byl jeden typ, takže nebylo navybranou, tam jako nebyla žádná jiná volba, naopakbyl problém je sehnat, já jsem měla to štěstí, že jednaz mých tet pracovala v krkonošských papírnách, takže mije tam koupila ve velkoobchodě, takže jsme nemuseli nikdeběhat po papírnictvích. Prstýnky se tenkrát kupovaly tímzpůsobem, že si člověk musel obstarat jako by, ježiš, jak byse to dalo říct, obstarat potvrzení o tom, že se bude vdávata s tímhletím papírkem teprve v klenotnictví si vlastněvybrat svatební prstýnky.“ (Svatba 1986)V řadě případů se tak přípravy konaly za vydatnéhovyužívání neoficiálních struktur – stínové ekonomikya známostí. Žádná z narátorek neopomněla podotknout, žese kvůli mnoha věcem musela obracet na známé, kamarádyatd. Za nedostatkové zboží přitom platily například i květiny:„Měla jsem kytici gerber, no ježišmajrá, to se zašlodo květinářství, tam se to objednalo, já nevim, no určitěčtrnáct dní dopředu, ne jak dneska. . . a květiny? No bylyjen gerbery, kaly a karafiáty, samozřejmě.“ (Svatba 1974)Speciální kategorií byly nevěstiny šaty, respektive variaceřešení a improvizací při jejich shánění, a ve vyjmenovávánístarostí s přípravami by se dalo pokračovat.V souvislosti s touto problematikou měli všichninarátoři tendenci srovnávat svou svatbu se situací nyní,respektive po revoluci. „Dneska, když se na to podívám,tak v mých očích byla krásná, ale dneska by to byla takběžná kytka.“ (Svatba 1974) Na toto srovnání odkazovaliu většiny témat, ale často upozorňovali právě na velkýrozdíl v nabídce svatebního sortimentu za socialismua v současné době.Dosud jsme zmínily snahu snoubenců nějakým,alespoň mírným způsobem se vymezit vůči představějednotného pojetí svatebního obřadu. V čem se všakpodřizovali obecnému mínění, bylo již zmíněné pojetímorálky. Všichni narátoři měli potřebu mluvit o tom,proč se rozhodli vstoupit do manželství a čím bylo totorozhodnutí bezprostředně ovlivněné, přičemž často bylodůvodem k sňatku či k jeho uspíšení těhotenství nevěsty:„Vdávala jsem se v březnu 1986, plán byl poněkudjiný, chtěla jsem se vdávat v létě, ale jako u většiny párův téhleté době, tak příčinou uspěchanějšího termínu bylotěhotenství. Původní plán byl, že se budeme brát o čtvrt