AntropoWebzin 3/2010.

L. BALVÍNOVÁ, T. KRYŠPÍNOVÁ: MNĚ BYLO OSMNÁCT LET A VDÁVALA JSEM SE Z ČISTÝ LÁSKY 243zaměřené na podobu svatebního obřadu ve městech začalyvznikat až na konci 60. let 20. století (Sirovátka 1983: 23)a až do současnosti se jedná hlavně o krátké studie.V průběhu minulého a předminulého století přitom došlok masivnímu stěhování obyvatel do měst, tudíž si tentofenomén přinejmenším zaslouží pozornost.My jsme si město vybraly proto, že bylo v rámcinámi vymezené doby pro svatbu a svatební obyčeje velmispecifickým prostředím. Prolínaly se tu totiž tradice, kterési noví obyvatelé měst přinesli z domovského venkovaa po generace je udržovali, s tím, co v této práci označujemeza „měšt’anskou morálku“, tedy jakýmsi nepsanýmkodexem společenských pravidel chování. Zároveň bylototo prostředí nejvíce vystaveno tlaku ze strany vedenístátu, které se snažilo oba tyto systémy tradic přizpůsobitsvým potřebám a ideologii.Doufaly jsme, že při takto zaměřeném výzkumubude možné dobře sledovat vliv státní moci na podobua proměny svatebního obřadu v průběhu čtyřiceti let komunistickénadvlády, a tento předpoklad se nám potvrdil.Domníváme se, že v případě městského prostředí došlok mnohem významnějším změnám svateb než ve stejnédobě na venkově.V našem výzkumu jsme hledaly změny, které bylyevidentně spojené s působením nového režimu a o kterýchhovořili námi vybraní narátoři. Zjistily jsme, že svatbyv tomto období měly řadu společných rysů, at’ již šloo velmi nízký věk novomanželů, vysoké procento těhotnýchnevěst, či přetrvávající problémy při svatebníchpřípravách způsobené ochromením oblasti služeb. Tytorysy platily po celých čtyřicet let a nedošlo v nichk významnějšímu vývoji. Naopak jasný vývoj prodělalysvatební šaty, jejichž proměny je možné dobře sledovatna námi vytyčených časových obdobích.Za nejzásadnější změnu, ke které během komunistickévlády v Československu došlo, ale považujeme staženísvatby z veřejného prostoru do soukromí. Socialismuschtěl svatební obřad podřídit svým hodnotám a morálnímpostojům, a zasadit ho do kontur nové, lidové společnosti.Tím však paradoxně způsobil jeho uzavření do zdí domůa mezi nejbližší příbuzné. Svatba tak ztratila jednu zesvých nejvýznamnějších charakterových vlastností – otevřenostvůči světu a veřejnosti. Svatební veselí vyklidiloulice a přesunulo se do obýváků, na zahrady vilek či nachaty a chalupy.Tato změna je důležitá i tím, že její stopy můžemepozorovat dodnes. Po revoluci se svatební obřady v řaděpřípadů vrátily do kostelů, dnešní obchody nabízejí nepřebernémnožství svatebního zboží, došlo k prudkému nárůstuprůměrného věku novomanželů, nemanželských dětíi soužití takzvaně „na hromádce“. Podobu svatebních šatůovlivňují maximálně módní vlny. Ale soukromý charaktersvatby se udržuje stále.Hostina je ve většině případů omezená na nejbližšírodinu a svědky, následné oslavy se účastní jen uzavřená,zvaná společnost. Za určitý prvek soukromnosti svatbymůžeme považovat i přesuny mezi jednotlivými místy,kde se svatební den odehrává. Svatebčané se obvyklepohybují v autech, která jsou sice vyzdobená a výjimečnoupříležitost dokreslují troubením klaksonů, ale mezi okolíma svatebčany stále zůstává symbolická bariéra v podoběuzavřených vozidel.Tuto skutečnost považujeme za jeden z přetrvávajícíchodkazů komunistické minulosti naší země. „Zesoukromění“ se navíc netýká jen oslav svatby, ale i dalšíchslavnostních událostí, například Vánoc, což vnímáme jakovelký zásah do tradičního zasazení rodiny do společnosti.Uzavření jednotlivce do úzkého rodinného kruhu ohrožujejeho schopnost sociální kompatibility. Pokládáme proto zapřínosné tento fenomén dále sledovat a případně zkoumatjeho dopady i v dlouhodobém horizontu. Předpokládáme,že se festivita bude v průběhu dalších let pozvolna připodobňovatsituaci na Západě, ale obranné mechanismy protizasahování do soukromé sféry jsou velmi zakořeněné.POUŽITÁ LITERATURA[1] ADÁMEK, J. 1988. Metodika občanských obřadů a slavností. Praha:Ústav pro kulturně výchovnou činnost.[2] BERÁNKOVÁ, H. 2006. Svatební fotografie a oral history, in:Scientiae sociales XXXXI/2006.: 9–16.[3] FIALOVÁ, L. 2007. Sňatečnost v České republice v letech 1870–1989 z pohledu demografie, in: Oznamuje se láskám našim. Pardubice:Východočeské muzeum.[4] FIGES, O. 2009. Šeptem. Praha: Pavel Dobrovský-Beta.[5] Graf sledující sňatečnost svobodných žen v letech1961–2009, in: 2010. Český statistický úřad:Grafy populačního vývoje 1950–2009. (Přístupné na:http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost svobodnych zen vletech 1961 2009) Stáhnuto 13. října 2010.[6] GUIBERT-FOURRÉ, F. 2010. Le mariage et ses rites d´hier a aujourd´hui.Paris: Archive set culture.[7] KALINOVÁ, L. 2007. Společenské proměny v čase socialistickéhoexperimentu. K sociálním dějinám v letech 1945–1969. Praha: Academia.[8] MAIER, H. 1999. Politická náboženství: totalitární režimy a křest’anství.Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.[9] MAŘÍKOVÁ, H. 2007. Podoby svatby v české společnosti. Praha:Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.[10] MOŽNÝ, I. 2009. Proč tak snadno? Některé rodinné důvodysametové revoluce. Praha: SLON.[11] Než řeknete své ano. . . 1959. Vejprty: Sbor pro občanské záležitosti.[12] SIROVÁTKA, O. 1983. Otázky výzkumu svatebních obyčejů, in:Svatební obřad. Současný stav a proměny. Ed. V. Frolec. Brno: Blok.POUŽITÉ ROZHOVORY• Narátor (svatba 1954). Rozhovor z 1. srpna 2010.• Narátorka (svatba 1960). Rozhovor z 10. října 2010.• Narátor (svatba 1960). Rozhovor z 10. října 2010.• Narátorka (svatba 1974). Rozhovor z 28. srpna 2010.• Narátorka (svatba 1977). Rozhovor z 2. října 2010.• Narátorka (svatba 1986). Rozhovor z 22. listopadu2009.• Narátor (svatba 1986). Rozhovor z 6. října 2010.*Tento výstup vznikl v rámci projektu Specifickéhovysokoškolského výzkumu 2010–261 705.*Příspěvek je písemnou verzí přednášky, která zaznělana 6. mezinárodní studentské konferenci AntropoWebupodpořené ZČU v Plzni v rámci projektu SVK–2010–006. Publikace textu byla podpořena ZČU v Plzni v rámciprojektu SGS–2010–019.