AntropoWebzin 3/2010.

280 ANTROPOWEBZIN 3/201019. století 3 , a jejich odchod a časté emigrace 4 po jejichpřekonání. Dřevařskou kolonizaci z počátku 19. stoletímůžeme tedy považovat pro region za zásadní.Příkladem ukázky dřevařské kolonizace v již existujícívsi je Dlouhá Ves, kde se nacházelo velké skladištědříví. Počátky osady souvisely s rýžovníky zlata v 13. století,avšak po roce 1800, kdy ji koupil Schwarzenberg,se rozrostla o řadu 25 dvojdomků, ubytování dělníků přiskladišti dřeva (obr. 5). Řada je dlouhá asi 600 m a jevybudována JZ od Staré Dlouhé Vsi a pojmenována jakoNová Dlouhá Ves. Bydleli zde jednak dřevaři příchozíz Bavorska, proto se část obce nazývala také jako BavorskéDomky (Frank 1985: 31) a také zde bydleli vorařise svými rodinami. V Dlouhé Vsi se skladovalo plavenédříví, které se po vyschnutí svázalo, a vory se plavilypři vyšším stavu vody v Otavě do Vltavy. Podle mapystabilního katastru je patrné, že zde byly zbudovány umělévodní kanály pro usnadnění manipulace s poleny a takérechle, k zadržování polen a jejich regulaci, viz obr. 5.Obrázek 5. Vlevo: Nová Dlouhá Ves s řadou dřevařských domkůa se skladištěm dříví na mapě Stabilního katastru z r. 1837; vpravo:Plán skladiště dříví a vaziště vorů v Dlouhé Vsi v roce 1836. Uloženov oddělení SOA Třeboň v Českém Krumlově.PROMĚNA VYUŽÍVÁNÍ KANÁLU A REGIONU VE 20. STOLETÍVedle těžby ve sledovaném regionu vznikaly i další průmyslovéprovozy. Fungovalo zde několik sirkáren (Sušice,Kašperské Hory), skláren (Annín, Kláštěrský Mlýn) a pil(Čeňkova Pila, Modrava. . . ), menší dřevařské podnikyna výrobu rolet, šindele, beden, a také na rezonančnídřevo a papírny. Po tom, co v poslední čtvrtině 19.století poklesla poptávka po palivovém dříví v Praze, sevětšina dříví zpracovávala právě v těchto průmyslovýchprovozech, které zde byly ve velkém počtu zakládány.Dalo by se tedy shrnout, že pokles plavení dříví napomohlvýstavbě různě velkých továren a průmyslových provozůpřímo v regionu. Na začátku 20. století byla značná částtěžby určena jako brusné dříví nebo bylo plaveno doDlouhé Vsi, kde se dále prodávalo. Ve 30. letech 20. stoletíbyla část kanálu adaptována jako přívod vody do vodníelektrárny Vydra v Čeňkově Pile. A k poslední plavbě nakanále došlo v roce 1958.Zásadní vliv měly na krajinu a osídlení v regionuve 20. století politické události. Mnichovská konferencev roce 1938 a následné odstoupení Sudet Německu byly3 Přicházeli sem i cizinci především z Tyrol, Solnohradska a Itálie.4 Do USA, Banátu aj.pro Šumavu zásadním zlomem a počátkem nové kapitolyvývoje krajiny a osídlení, které pokračovalo po druhésvětové válce novým uspořádáním hranic a velkým přesunůmobyvatelstva. Zásadním byl odsun německého obyvatelstvaa obsazení československého pohraničí armádou.Odsun obyvatelstva změnil celkovou národnostní strukturuosídlení a v konečném důsledku i stav krajiny. Byly přetrhánystaré vazby ke krajině a na nových osadnících bylo,do jaké míry se s novou krajinou vypořádají. Osidlovánítrvalo několik let a probíhalo v několika vlnách. Někde sedosídlení podařilo alespoň částečně, jinde zůstaly vesnicepo roce 1947 opuštěné. Vytvořením hraničního pásmav roce 1950 došlo v oblasti k novým změnám. Pro některéosady to znamenalo naprostý zánik. Krajina byla významněovlivněna jednak vznikem železné opony a jednakvybudováním několika vojenských újezdů s tankovýmistřílnami. Na druhou stranu v oblastech, které byly lidemzapovězeny, byl přírodě ponechán prostor k přirozenésukcesi a např. pozůstatky pobořených vesnic mnohdezůstaly zakonzervované.Proměnu osídlení a také krajiny ilustrují příkladydvou vesnic – Preisleitnu a Vchynic-Tetova. Malá dřevařskáosada Preisleiten vznikla na počátku 19. století v přímésouvislosti s postavením kanálu. Nacházela se na svahu napravém břehu Vydry, přesně nad začátkem kanálu (obr. 6).Mapa stabilního katastru z roku 1837 zachycuje v osadě8 dřevěných domků a ještě v roce 1945 je zde uváděno14 domů se 46 obyvateli (Im Lande. . . 1980: 749). V dalšíchletech byla při odsunu německého obyvatelstva osadavysídlena. Ještě letecké snímkování z roku 1947 zachycujestav, kdy domy stály. Podle jednoho z informátorů „asi15 chalup“ stálo ještě v roce 1958, kdy je armáda srovnalase zemí buldozery. Dnes se relikty osady ve smrkovém leses hustými porosty borůvčí jen těžko hledají. Z usedlostíbylo možné lokalizovat jen jedinou, výrazné zůstaly jenkamenné valy, snosy z pastvin, které byly využívané jakohranice pozemků. Jiným, ale přesto v mnohém podobnýmpříkladem, je vesnice Vchynice-Tetov (obr. 7), která bylazaložena již v roce 1792, v roce 1840 měla 38 domůs 282 obyvateli a školu (Im Lande. . . 1980: 739) a početjejích obyvatel po postavení kanálu ještě vzrostl. Vesnicebyla také vylidněna po odsunu Němců po druhé světovéválce. Dodnes se zachovalo 11 domů a cesta, která tvořilapáteř vesnice. Na stráních, pokrytých zejména obhospodařovanýmiloukami, jsou patrné hranice pozemků díkymezním pásům ze snosů kamení z pastvin. V terénubylo možné rozpoznat několik zaniklých usedlostí, jsouto sukcesní plochy, pokryté mimo jiné i rostlinami, kterésvědčí o antropogenní činnosti v minulosti.Zajímavé je sledovat proměnu vztahování se obyvatelke krajině. Od osidlování nedostupných oblastí zavidinou výdělku ze skláren nebo pracovní příležitosti odpočátku 19. století a podnikání, kdy se v krajině postupovalonevybíravým způsobem, přes uvědomění si křehkostilesního ekosystému v polovině 19. století 5 a snaze5 V té době kníže Schwarzenberg navštívil panství a byl zděšen stavemlesů a krajiny. V roce 1848 vytvořil v jiné části Šumavy chráněnoupralesní rezervaci Boubín.