Reportér 2010/4 - AŽD Praha, sro

INTERVIEWDanuše Hostinská-Klichová:Mezi řádky posílám cestujícímpozitivní energii„Nečekejte, že vám poskytne rozhovor!“ Taková byla první reakce lidí, u kterých jsemse zajímal, kdo namluvil hlášení pro zhruba polovinu železničních nádraží v Českérepublice. Toužil jsem poznat ženu, kterou znám nejenom já, ale miliony dalšíchcestujících pouze po hlase. A nejenom proto, že má příjemný hlas, ale i z tohodůvodu, že její hlášení jsou tam, kde AŽD Praha modernizovala nádražía ve spolupráci se společností Chaps instalovala moderní informační systém procestující (INISS). Nakonec k setkání došlo. I když na obou stranách vládlo napětía obavy, jak to všechno dopadne, brněnské setkání s herečkou Danuší Hostinskou-Klichovou bylo jedno z nejpříjemnějších v celé mé novinářské praxi. Nemluvilo senakonec jen o železnici, ale také o nádherném životě, který vede na samotě u lesa.Foto: Jef Kratochvil› Na úvod otázka, která prostě padnoutmusí. Co jste musela absolvovat, abyste sestala důvěrně známým hlasem drtivévětšiny českých nádraží?Neudělala jsem pro to vůbec nic! Je to asijedenáct let, kdy mě oslovili zástupci společnostiChaps. Nabídli mi, abych namluvilahlášení pro program INISS (Integrovaný infor‌mačnísystém stanice) a já to přijala. Nemělajsem tehdy práci a byla jsem vděčná za tuvelkorysou nabídku. Než jsem ale začala hlášenínamlouvat, Chaps si mě řádně proklepl. Důrazkladli nejenom na dobrou výslovnost a dikci,ale také na schopnost modulovat hlas, udržetpo několik hodin stejnou výšku i barvu hlasu,odolat únavě nebo si poradit s výslovnostízahraničních názvů stanic. Opravdu to bylovelmi náročné.› Velmi náročné? Vždyť si sednete zamikrofon, namluvíte to a je hotovo!Ano, to si myslí všichni, ale chyba lávky. Zpočátkujsme natáčeli každý den čtyři až pět hodinv kuse. Nebyla tehdy taková technika, a takjsem opakovala kupříkladu jednu větu, na jejímžkonci se jen měnila čísla, třeba stokrát.Dnes už je to mnohem jednodušší. Řeknu větujednou, pak namluvím příslušná čísla a systémto sám sestříhá dohromady. Pokud vím, zvukovábanka společnosti Chaps za tu dobu disponujevíce než 100 000 hlasovými vzorky,přičemž jeden vzorek může zahrnovat nejenslovo (poznámka redakce: spojku, předložku,číslovku, název stanice atd.), ale může jít o částvěty, celou větu nebo celý odstavec.› Říkala jste, že spolupráce trvá už jedenáctlet. Tušila jste, že to bude tak dlouho?Myslela jsem si, že to bude jednorázová věc,že to jednou namluvím a konec. Z dnešníhopohledu říkám, že to tehdy bylo správnérozhodnutí stát se hlasem českých nádraží.Mimochodem, poprvé mě cestující slyšeliv roce 1999 na pražském Masarykově nádraží.Jednou za čas, většinou při změně jízdníchřádů, se společnost Chaps ozve a namlouvámnové věty. A víte, co je zajímavé?Celé ty roky si musím udržet plus mínus stejnoupolohu hlasu, a co neudržím já, to doženoutechnici na počítačích. Není totiž výjimkou,že po větě staré několik let, přicházívěta natočená před několika měsíci, což bycestující neměli poznat.› Docela mě zajímá jedna věc. Byla jste nějakhlasově režírovaná u těch prvních nahrávek?Nevím, zda to nazvat režírováním, ale faktemje, že jsme hledali správný odstín hlasu. Nejdřívepadla volba, abych hlas naladila jemnějia přívětivěji. Po několik testech ale bylo zjištěno,že tudy cesta nevede, a tak byl zvolen ostřejšítón, který cestující přiměje k poslouchánía přehluší ruch nádraží. I tak ale do hlášenívkládám tajně mezi řádky pozitivní energii sevzkazem, aby všichni dojeli do cíle v pořádku.| 6 | REPORTÉR AŽD PRAHA • prosinec 2010