Následovníci Adolfa Loose

Srubový dům lékaře
Vladimíra Kolety
Horní Radechová 201, okr. Náchod
Karel Lhota: 1935–1936
Současný stav domu [ foto: NPÚ, Martin Šolc ]
Půdorys stavby [ reprofoto: Architekt SIA, 1936 ]
Interiér domu
[ reprofoto: Architekt SIA, 1936 ]
Historický snímek [ reprofoto: Architekt SIA, 1936 ]
Adolf Loos vyprojektoval na Náchodsku pro Hanse Mollera, v souvislosti
se stavbou jeho vídeňské vily, dělnické domy pro jeho továrnu v obci
Babí (1928–1931). Ani pro Karla Lhotu nebyla východočeská lokalita
neznámou – byl dlouholetým spolupracovníkem divadelního festivalu
v Hronově. Objednatelem domu byl oční lékař Vladimír Koleta, který svoji
třicetiletou praxi vykonával v Náchodě. Motivací realizace domu v údolí
Horní Radechové bylo zdravé bydlení mimo průmyslem zasažené město,
ale v dostupné vzdálenosti do zaměstnání. Formální střídmost domu
vychází z podkrkonošské tradice lidové architektury. Polozapuštěný suterén
je tvořen podezdívkou z červenokosteleckého pískovce. Na ní je
postavena tradiční roubenou technologií jednopatrová stavba s podkrovím
se sedlovou střechou. Roubení je zdůrazněno výmazem ve spárách
a je opakováno i v interiéru. Zde jej doplňuje místně typický konstrukční
prvek, podvlak, nesoucí stropní konstrukci v obytné hale. Interiér bez
užití raumplanu je blízký Lhotovým úpravám zámečku v Úlici. Kombinace
regionalismu a loosovsky tlumočených kosmopolitních anglických vzorů
(hala, krb, sedací kout, schodiště) působí nezvyklým, ale domáckým dojmem.
Vnější stav domu s okolím se zachoval do dnešních dnů v téměř
nezměněné podobě. / MŠ /
MARGARETE
SCHÜTTE­
‐LIHOTZKY
* 23. 1. 1897
Margareten u Vídně (Rakousko-Uhersko/Rakousko)
† 18. 1. 2000
Vídeň (Rakousko)
Margarete Schütte-Lihotzky byla první
ženou, která studovala architekturu na
vídeňské uměleckoprůmyslové škole, a byla
jednou z prvních společensky angažovaných
architektek, které prosazovaly radikální
změnu a racionalizaci bydlení zaměřenou na
potřeby pracující ženy. Byla ale také jediná
přeživší z rakouské komunistické odbojové
Margarete Schütte-Lihotzky
[ reprofoto: Schütte-Lihotzky, Margarete: Warum ich
Architektin wurde. Salzburg: 2014 ]
skupiny, která v letech 1939 a 1940 organizovala odpor proti nacistickému režimu.
Ostatní členové byli pro velezradu odsouzeni k trestu smrti a v roce 1943 popraveni,
Margarete Schütte-Lihotzky byla odsouzena berlínským lidovým soudem k 15 letům
vězení a převezena do Aichbachu v Bavorsku. Byla osvobozena americkými
jednotkami 29. dubna 1945. Margarete studovala architekturu u Oskara Strnada.
Ještě během studia získala řadu ocenění. Oskar Strnad byl jedním z průkopníků
sociálního bydlení ve Vídni, navrhoval dostupné, ale pohodlné byty pro sociálně
slabší vrstvy a Margaretu velmi inspiroval. Pochopila, že propojení designu
a funkčnosti je novým trendem budoucnosti. Po ukončení studia spolupracovala
mimo jiné i s Adolfem Loosem na návrhu sídliště Friedensstadt pro válečné
veterány. V roce 1922 se Margarete seznámila s taylorismem – novým stylem
organizace práce. Ten podnítil její vlastní výzkum, na jehož základě potom navrhla
v roce 1926 frankfurtskou kuchyni, která se stala prototypem vestavěné kuchyně.
Když slavila své 100. narozeniny, podotkla: „Budete překvapeni, že předtím, než
jsem v roce 1926 vytvořila frankfurtskou kuchyni, jsem nikdy sama nevařila. Doma
ve Vídni vařila moje matka, ve Frankfurtu jsem chodila do restaurace. Navrhla jsem
kuchyni jako architekt, ne jako žena v domácnosti.“ (přeloženo z Der Standard,
2005). V letech 1930–1933 působila s Bauhausem v Rusku, přednášela v Číně
a na Kubě. V poválečném Rakousku nesměla pro své politické názory pracovat.
Oceňována a uznávána začala být až koncem 70. let 20. století a na oslavě svých
100. narozenin si zatančila valčík s primátorem města Vídně. Zemřela tři dny před
svými 103. narozeninami. / VL /
98 NÁSLEDOVNÍCI ADOLFA LOOSE
99