Následovníci Adolfa Loose

ALFONS
HETMANEK
* 7. 8. 1890
Vídeň (Rakousko-Uhersko/Rakousko)
† 1. 5. 1962
Vídeň (Rakousko)
FRANZ
KAYM
* 20. 6. 1891
Moosbrunn (Rakousko-Uhersko/Rakousko)
† 12. 2. 1949
Vídeň (Rakousko)
Se stavitelstvím začal velmi brzy. Ve 14 letech
prošel jako učeň tříletou zednickou průpravou
u stavebního mistra Adolfa Micheroli ve
Vídni a již 14 dní po maturitě na státní
průmyslové škole nastupuje jako kreslič
k městskému architektovi Oskaru Reinhartovi.
V letech 1912–1915 prohlubuje svoje vzdělání
na vídeňské Akademii výtvarných umění
u profesora Otto Wagnera. Ještě během studia
získává Zlatou medaili a Zvláštní ocenění
akademie výtvarných umění a po perfektně
provedené závěrečné práci Umělecký rozkvět
zábavního areálu Kaisergarten v Prater-Lustgarten ve Vídni získává
absolventský diplom, na který Otto Wagner připisuje: výrazný talent
a obzvláštní píle. Někdy v té době absolvoval též kurzy u Adolfa Loose.
Po válce Hetmanek pracuje jako nezávislý architekt, v roce 1920
zakládá společnou kancelář s Franzem Kaymem, rovněž Wagnerovým
žákem. Pro oba je toto období velmi úspěšné. Jejich profesní záběr
je široký, velký důraz kladou na výstavbu obecního bydlení ve Vídni.
Spolupráce trvá do roku 1935. Po druhé světové válce Hetmanek ve
své tvorbě úspěšně pokračuje. Jeho krédo – jasné jednoduché formy
s důrazem na funkčnost – naplno zaznívá z jeho poslední dokončené
práce, vlastního víkendového domu v Puchbergu na Schneebergu.
/ VL /
Alfons Hetmanek
[ reprofoto: archiv NPÚ, MCMA v Brně ]
Pocházel z venkova. Nejprve studoval na
Císařské a královské státní obchodní škole
ve Vídni, ale již zde se začal projevovat jeho
zájem o stavebnictví, neboť záhy získává
výuční list cechu zedníků a kameníků
v Perchtoldsdorfu a od roku 1910 je na
Akademii výtvarných umění ve Vídni studentem
Otto Wagnera. Praxi získává jako kreslič
u Huberta Gessnera a Otto Wagnera, mezi
lety 1913 a 1916 je zaměstnán u Huberta
Gessnera a Adolfa Loose. Po návratu z fronty
založil se svým dřívějším spolužákem Alfonsem
Hetmankem společnou architektonickou
kancelář. Oba architekti se zřejmě dobře doplňovali. Kaym byl nápaditý
a kreativní, Hetmanek racionální. Vzájemně je spojoval zájem o bytovou
Franz Kaym na portrétu uloženém
v Rakouské národní knihovně
[ reprofoto: Bildarchiv, ÖNB ]
výstavbu. V roce 1919 napsali studii o bytové reformě Lidská obydlí dnes
a zítra, kde, ovlivněni konceptem anglických zahradních měst, prosazovali
rodinné domy jako nejzdravější a nejlevnější formu bydlení. Ve svých
teoretických úvahách šli ještě dále – velmi jednoduchým a funkčním
způsobem urbanisticky vyřešili fiktivní obytnou čtvrť se 30 000 obyvateli
a navrhli pro ni čtyři různé typy obytných domů a občanskou vybavenost.
Na základě těchto studií získali od města Vídně do roku 1932 celkem
šest objednávek na bytovou výstavbu. Jejich návrhy se vyznačovaly
strohou fasádou mnohdy ale oživovanou štukovými prvky, římsami
a rizality, omítky byly často zdobené kubickými vzory nebo geometrickým
ornamentem. V důsledku hospodářské krize se kancelář Kaym–Hetmanek
v roce 1935 rozpadla. Od roku 1938 pracoval Kaym s architektem
Frankem Schlägerem, svým bývalým zaměstnancem. Přihlásil se k NSDAP
a SS, díky čemuž získal řadu zakázek – ve Vídni nebo na Moravě,
na Slovensku a v Maďarsku, kde projektoval nacistické zbrojní závody.
Po roce 1945 dočasně nesměl pracovat. Nedlouho po válce umírá
na mozkovou mrtvici, jeho kancelář přebírá jeho dcera Brigitte. / VL /
72 NÁSLEDOVNÍCI ADOLFA LOOSE
73