Následovníci Adolfa Loose

PROSTOR S PLÁNEM, NEBO PROSTOR S FORMOU: BYL RAUMPLAN PO LOOSOVI?
[ 29 ] RUND, Michael. Vila Unger.
In: ZEMAN, Lubomír (ed.). Slavné
vily Karlovarského kraje. Praha:
Foibos, 2010, s. 219–220.
[ 30 ] UNGER, Kurt Y. Meine Lehre
bei Adolf Loos. Bauwelt. 1982,
72(42), 1882–1892, cit. s. 1882.
JINDŘICH KULKA A KURT UNGER
V následující části poskytnu jako případové studie vzájemné srovnání dvou realizací Kurta
Ungera v Sokolově a Jindřicha Kulky v Hradci Králové a vyzdvihnu některé jejich aspekty,
které v rámci zkoumání raumplanu po Loosovi badatelé zatím nezdůrazňovali.
První realizací je vila Kurta (Jehudy) Ungera pro jeho rodiče v Sokolově čp. 272. Stavbě
se věnoval historik Michael Rund v popularizační publikaci Slavné vily Karlovarského kraje.
Rund věnoval jen poměrně omezený prostor výkladu architektonického pojetí stavby, když
psal: „Směrem k ulici navazoval na níže položený vestibul obývací pokoj, prostor s největší
světlou výškou. Na tento prostor navazovala výše položená jídelna s menší světlou výškou.
Přístup do ložnic byl možný přes jídelnu, popř. vedlejším schodištěm z vestibulu. Všechny
obytné prostory byly situovány směrem jihovýchodním na zahradu, pouze kuchyně, kanceláře
a pomocné prostory jsou směrovány na severozápadní stranu do ulice. Kancelářské prostory
měly samostatný přístup. Unger sám říkal: ‚To byl můj
nejlepší dům, který jsem kdy postavil, i když nebyl
typický.‘“ 29 Ungerova reflexe Loosových principů není
zdaleka tak rozsáhlá, jako u Kulky. Unger publikoval
jediný článek ve výročním čísle časopisu Bauwelt. Čítal
Ungerovy komentáře k jednotlivým společným projektům.
Unger v textu na příklad připomíná historku
o rozpravě mezi Loosem a Ungerovým strýcem, kdy
se Loos vyjádřil pro uplatnění neprůhledných oken katedrál.
Ungerův strýc oponoval: „Ale to bych nemohl
mít výhled do krásné městské zahrady!‘ ‚Oscar Wilde
řekl, že gentleman se nekouká z okna,‘ zněla Loosova
odpověď.“ 30 V tomto ohledu můžeme shledávat určité
rozpory v přístupu Kulky a Ungera. Zatímco v Semlerově
rezidenci a Kantorově vile Tanja Poppelreuter
rozeznala jasný moment kontroly pohledem zvnitřku
domu směrem ven, v Ungerově sokolovském projektu
nic takového nenajdeme, už proto, že všechny obytné
prostory směřují na jihovýchod do zahrady a do ulice
je fasáda prolomena jen malými okny. A nenajdeme to
zde i přesto, že součástí domu byla advokátní kancelář,
kdy pán domu by přehled o příchozích návštěvách
a klientech ocenil nejméně tolik, jako lékař Alfréd
Kantor v Jablonci.
V roce 1937 vyšel o Ungerově sokolovské realizaci
podrobný článek v německém časopise Der Monat.
Kurt Unger, vila manželů Ungerových
čp. 272 v Sokolově
[ reprofoto: Der Monat, 1937(1), s. 12. ]
Není signovaný, má podobu jakési zprávy o projektu, lze tedy předpokládat, že autorem
byl Unger sám. Autor obytný prostor domu popisuje následovně: „Na tuto hlavní místnost
navazuje výše položená, nižší otevřená jídelna; směrem do přízemí je obývací pokoj propojen
s malým a nízkým vestibulem (na úrovni ulice), skrz který se vstupuje do bytu. Efekt rozlehlosti
obytného prostoru, který není v žádném případě velikostně naddimenzovaný, je potlačen
spodním vestibulem a sousední nízkou jídelnou.“ 31
Unger se k Loosovi tak vehementně a explicitně jako Kulka nehlásil. Vypovídajícím faktem
ale je, že popis sokolovského projektu proložil přesně v místě, kde píše o dimenzích a sekvenci
obytné části domu, v úvodu zmíněným citátem z Loosova článku z Frankfurter Zeitung
(později přetištěném v Trotzdem) o navrhování v prostorovém plánu namísto v podlažích.
Soukromé pokoje v Ungerově projektu byly umístěny v patře a byly přístupné přes obývací
část, vstupovalo se přes obývací halu a vyvýšenou jídelnu. Patro bylo přístupné ještě
samostatným obslužným schodištěm.
Na rozdíl od Loosových vil, samostatně stojících v zahradě, které bývají příčné vůči ulici,
je Ungerův dům podlouhlou stavbou v městské zástavbě, která je vůči ulici podélná. Unger
tomu musel přizpůsobit i vnitřní dispozici své verze raumplanu. Prostory byly za sebe seřazeny
kolem podélné osy, což snižovalo dynamičnost (návštěvník musel přejít delší vzdálenosti při
komunikaci z jedné úrovně do druhé, současně mu architekt neposkytoval diagonální meziúrovňové
průhledy, jako Loos ve svých realizacích. Postranní, obslužné schodiště, které bylo
v Loosově koncepci domů s raumplanem paralelní vůči postupným vertikálním sekvencím
v prostorovému plánu a které skýtalo možnost rychlé vertikální komunikace, nebylo v případě
Ungerova domu umístěno jako u Loose „za raumplan, resp. před raumplan“ ale vedle něj.
Jak také připomíná Iris Meder, i Ungerovi se jeho verze raumplanu realizovala lépe v případě
sokolovského projektu proto, že dům stojí ve svahu – průchod domem „skrz raumplan“
z ulice do zahrady tak vyrovnává níže položenou uliční hladinu a výše položenou zahradu, do
níž bylo možné vejít přes zimní zahradu, navazující na jídelnu.
Při emigraci Heinricha Kulky, jeho ženy a syna Richarda z Rakouska po rakouském
anšlusu nacistickým Německem padla jasná volba na Hradec Králové. V roce 1926 se Kulka
oženil s Hildou Beranovou, jejíž rodina v té době žila v Hradci Králové. Beranová byla přímá
příbuzná Erny Löwenbachové, rozené Beranové, matky textilního podnikatele Karla Löwenbacha
původem z Hronova. Löwenbach se také stal jediným známým Kulkovým klientem
při jeho přechodném pobytu v Hradci Králové, když si objednal výstavbu činžovního domu
s vlastním, velkoryse koncipovaným bytem podnikatele. 32
Löwenbachův hradecký dům čp. 906 v těsném sousedství Gočárova sboru Církve
československé měl ve sníženém přízemí nejprve obsahovat šest garáží, kotelnu, prádelnu
a byt domovníka, garáže byly v průběhu projektu změněny na obchody. V patře byl jeden
dvoupokojový, jeden běžný třípokojový a jeden nestandardní třípokojový byt, který můžeme
označit jako hlavní – s náznakem efektu raumplanu. Díky tomu, že Kulka v přízemí vyvýšil
vstupní chodbu, měl možnost v patře snížit světlou výšku pokoje, nacházejícího se přímo
nad ní. Do pokoje s koupelnou tak byly dva přístupy po třech schodech, čímž mohl rozvinout
alespoň náznak víceúrovňové dynamiky. Na obdélnou předsíň navazoval obytný pokoj, který
byl od předsíně oddělen zábradlím se dvěma sloupky. Kulka se zde ale vzdal Loosova přesvědčení,
že prostor lze dělit pomocí lišt, obkladů, překladů či textury podlahové krytiny: „veřejné“
prostory bytu na sebe plynule a bez optických předělů navazují. Oddělena je jen část provozní
(kuchyň, spíž, pokoj pro služku) a vyvýšená je část soukromá s ložnicí a koupelnou. Ostatní
byty v témže i vyšších patrech žádných z těchto efektů nevyužívají. 33
[ 31 ] [UNGER, Kurt ?], Haus
Dr. Unger, Falkenau a. d. Eger,
Architekt: Ing. Kurt Unger.
Der Monat: Die Deutsche
Gesellschaftzeitschrift von
internationalem Ruf. 1937(1),
12–14, cit. s. 12.
[ 32 ] Srov. ZIKMUND-LENDER,
Ladislav. Struktura města v zeleni:
Moderní architektura v Hradci
Králové. Hradec Králové: 2017,
s. 229.
[ 33 ] Pasáž je převzata z Ibidem,
s. 233
34 NÁSLEDOVNÍCI ADOLFA LOOSE
35