Následovníci Adolfa Loose

ADOLF LOOS: MEINE BAUSCHULE
[ 5 ] LOOS, Adolf. Meine
Bauschule. Der Architekt. 1913,
(19), 71.
[ 6 ] Ibid.
[ 7 ] RUKSCHCIO, Burkhardt
a Roland SCHACHEL. Adolf Loos.
Leben und Werk. Salzburg: 1982,
s. 239.
[ 8 ] Ibid.
Do každé z těchto místností se vešlo kolem čtyřiceti posluchačů. Učební cyklus Loosovy školy
se dělil na tři roční kurzy, první z nich Loos otevřel v říjnu roku 1912. Přednášek i studijních
cest se mohly účastnit i ženy a školné Loos stanovil na 25 korun za semestr. Třikrát týdně,
v rozsahu jedné hodiny, se vyučovaly tři předměty, a to dějiny umění, teorie vnitřní výstavby
a nauka o materiálech. 5
Přesný počet studentů, kteří se zapsali do Loosovy školy, nelze dohledat. Loos uváděl,
že řádné studenty měl v prvním ročníku pouze tři. Studenti, kteří úspěšně zvládli přijímací
zkoušky, byli Wilhelm Ebert, Paul Engelmann a Helmut Wagner. Výsledky těchto tří studentů
nechal Loos otisknout v časopise Der Architekt. 6 Jednalo se o návrhy vil s využitím sloupových
řádů. Oficiální seznam studentů školy se nedochoval, pokud vůbec existoval. V literatuře
jsou ale s jistotu mezi jeho žáky jmenováni architekti jako Jindřich (Heinrich) Kulka, Karel
Lhota, Wilhelm Ebert, Paul Engelmann, Jacques Groag, Kurt (Jehuda) Unger, Richard Neutra,
Zlatko Neumann, Otto Bauer, Ernst Freud, Giuseppe de Finetti, Otto Breuer, Helmut Wagner-
‐Freynsheim a mnozí další. 7
V prvním školním roce 1912/1913 Loos svým studentům přednášel v rámci předmětu
dějiny umění o starověkém umění. V předmětu o vnitřním vybavení rozebíral kulturu bydlení,
topení a větrání, ústřední topení, hygienu, instalace, rozdělení domu na nájemní a vlastní byty.
Posluchači se dozvěděli užitečné informace o vybavení hal, předsíní, jídelen, ložnic, kuchyní
a koupelen. Učitel také studentům rozdal úkoly ke zpracování, v tomto případě se měli jeho
žáci zabývat tím, jak správně zařídit byt. Architekt spolu se studenty také podnikl exkurze
do již vybavených a zařízených bytů a vil. V předmětu nauka o materiálech informoval Loos
studenty prvního ročníku obecně o geologii a mineralogii. Architekt přednášel o okrasných
a luxusních kamenech, které tak rád a často používal ve svých interiérech, a poučil studenty
i o umělých materiálech. V období dubna a května byla plánovaná studijní cesta, která začínala
plavbou na parníku z Vídně do Budapešti, následně do Bělehradu, Ruščuku, Bukurešti
a dál do Konstance. Odtud cesta pokračovala s různými zastávkami až do Athén, Palerma
a zase zpět na sever přes Neapol, Veronu a jiná města až do Vídně. Loos umožňoval účast na
exkurzi všem studentům, ne pouze nadaným, tak jak tomu bylo v případě běžných cestovních
stipendií. 8
Ve školním roce 1913/1914 vyučoval Loos o umění středověku a umění orientálních
národů. V předmětu o vnitřním vybavení tento rok Loos rozebíral interiéry hotelu, kavárny,
baru, restaurace, lázeňského domu, rozhledny, banky, směnárny a obchodního domu. Materiály,
které žáci studovali, byly například cihly, keramika, porcelán a sklo. Stejně jako rok
předešlý, tak i v tomto roce naplánoval učitel pro své žáky zajímavou studijní cestu. Na jaře
roku 1914 jel Loos se svými studenty na okružní cestu po Itálii. Navštívili místa jako Benátky,
Padova, Bologna, Florencie, ale i Řím nebo Orvieto. Výuku v tomto školním roce Loos lehce
Ilustrace k Loosovu článku –
Wilhelm Ebert, školní návrh
vstupu do parku
[ reprofoto: Der Architekt, 1913 ]
pozměnil a rozšířil. Studentům začal přednášet i o stavební mechanice a stavební konstrukci.
Do učebního plánu se měly přidat přednášky důkladně rozebírající jednu konkrétní stavbu,
která vznikla v době, na níž navázali. „V příštím roce má tuto řadu zahajovat hlavní dílo
Hohenberga von Hetzendorf, Pallaviciniovský palác na Josefově náměstí.“ 9
V posledním školním roce před válkou, v letech 1914/1915, Loos vyprávěl svým studentům
o dějinách novověku. V předmětu o vnitřním vybavení Loos studenty vzdělával ke
správnému a modernímu vybavení kostelů, škol, divadel, nemocnic, koupališť, ale i cirkusu.
Studenti se v předmětu o materiálech dozvěděli cenné informace o užitkovém i ušlechtilém
dřevě, o textilu i kožešinách. Na jaře roku 1915 se plánovala další studijní cesta, tentokrát do
měst na sever od Vídně. Loos chtěl se svými studenty navštívit Frankfurt, Kolín nad Rýnem,
Brusel, Paříž, Štrasburk nebo třeba i Londýn, avšak studijní cesta se již neuskutečnila a školu
Adolfa Loose přerušila válka. 10
ADOLF LOOS JAKO UČITEL
Na svých přednáškách Loos posluchače seznamoval s principy designu a kladl velký důraz
na to, že hlavním hlediskem by měli být především obyvatelé domu. Poukázal na to, že dům
se musí stavět zevnitř ven, s volným prostorem pro pohyb. Zdůraznil trojrozměrnou povahu
architektury slovy: „Nejlepší navrhovatel může být špatný architekt a nejlepší architekt může
být špatný kreslíř. Je mylné předpokládat, že talent pro grafické umění je předpokladem
pro studium architektury. To vede k předpokladu, že architektura je vytvořena na rýsovacím
prkně. Pro starého mistra byla kresba pouhou metodou, jak řemeslníkovi vysvětlit své přání,
stejně jako básník vyjadřuje své myšlenky na papír; ale nejsme tak necivilizovaní, abychom
očekávali, že se chlapec s krásným rukopisem stane literárním člověkem.“ 11
Odštěpení umění a řemesla se Loosovi stalo velkým životním tématem. Jak ve svých
vzpomínkách uvádí jeho asistent a student Jindřich Kulka: „Po první světové válce jsem navštěvoval
Loosovy semináře a musím přiznat, že jeho první přednáška zničila můj sen, že
poté co se stanu architektem, vstoupím do ušlechtilého povolání umělce… Všechny Loosovy
přednášky byly vášnivým úsilím velkého reformátora a učitele předat své vnímání ostatním.“
Na přednášce svým studentům Loos vysvětloval, že pouze část architektury je svým
způsobem umění: hrobka a památník, zatímco užitková architektura musí být oddělena od
umění. „Je to pro vás smutná zpráva? Já sám jsem tuto pravdu přijal až po srdcervoucím boji.
Ale nyní si uvědomuji, že umělec vytváří podle své vlastní svobodné vůle, zatímco architekt
slouží fyzickým a mentálním potřebám člověka. Stal jsem se naprosto šťastným mužem, když
jsem si konečně uvědomil, že jsem pouze stavitel s klasickým vzděláním. Nyní chápu umění
a mám k němu úctu, umění je nejvyšší činností člověka.“ 12
Kulka dále na svého učitele vzpomíná a popisuje jeho přednášky: „My studenti jsme se
s velkým očekáváním těšili na jeho přednášky, ve kterých vysvětloval, že veškerá architektura
by měla souviset s lidskou činností a vyvíjet se z ní; proto, než přistoupil k navrhování bytů,
považoval za nezbytné diskutovat o základech, jako je chůze, sezení, stolování, vaření atd.“
Loos byl toho názoru, že místnosti ložnic nesmí být v žádném případě velké. „Když myslím
na místnosti, musím především uvést, že spaní a bydlení je nutné od sebe oddělit. (...) Spaní
máme považovat za podružnou záležitost a pokud možno pro ně vyhradit nejmenší a nejnižší
místnosti. Ložnice nesmí nikdy lidi svádět k tomu, aby v ní bydleli. V ložnici se svlékám, lehám
do postele, spím, opět vstávám a oblékám se. Tím je ložnice vyřízená a během dne už bych
[ 9 ] Viz pozn. 5
[ 10 ] RUKSCHCIO, Burkhardt
a Roland SCHACHEL. Adolf Loos.
Leben und Werk. Salzburg: 1982,
s. 170.
[ 11 ] KULKA, Henry. Adolf Loos:
1870–1933. Architects’ Year Book.
1960, (9), 8.
[ 12 ] Ibid.
22 NÁSLEDOVNÍCI ADOLFA LOOSE
23