Následovníci Adolfa Loose

PROSLOV K OTEVŘENÍ VÝSTAVY O ADOLFU LOOSOVI, BRNO, 1964
[ 5 ] Kabinet architektury
vznikl roku 1962 a pořádal
výstavy především o brněnských
architektech (pozn. red.)
Avantgardní studie sídliště Heuburg ve Vídni, obecních domů rovněž pro Vídeň nebo skupiny
dvaceti vil se zahradními terasami tvořil jako zkušený padesátník. Dům básníka Tristana Tzary
v Paříži, významnější snad ještě více prostorovou dispozicí a uspořádáním hmot na zadní
straně než často publikovanou fasádou hlavního průčelí, vznikl roku 1926. A v roce 1930
oslavil Adolf Loos při dokončení Müllerovy vily v Praze již své šedesátiny. Tři roky na to Loos
umírá.
I když v architektuře dospěl do naznačených poloh, nelze nepoukázat na přečetnou interiérovou
tvorbu, která je závažnou složkou jeho díla. Ta ukazuje Adolfa Loose ještě v jiném
světle: stejně jako u návrhů portálů a společenských místností obchodních domů a módních
salonů, projevuje se zde Adolf Loos jako velký ctitel ušlechtilých materiálů, které používá
k obkládání stěn i nábytku, který tvaruje podle vlastní svérázné anatomicko-biologické teorie
životních funkcí. Zde je pak potřeba odkázat na bohatou literární a publicistickou činnost, kde
v nesčetné řadě článků vyložil svoje názory na lidské obydlí a životní prostředí.
Leták zvoucí na brněnskou
výstavu o architektonickém díle
Adolfa Loose, 1964
[ reprofoto: NPÚ, MCMA v Brně,
archiv D. Riedla ]
Dušan Riedl (1925–2015)
[ foto: Dagmar Fetterová ]
cestě – a to hned na samém začátku – leží také dílo Adolfa Loo se. Dnes je to zcela zřejmé,
není vyhnutí a není jiného výkladu.
Pohlédneme-li na stavby, které v době vlády vše pronikající secese realizoval Adolf Loos
navzdory tomuto uznávanému proudu, pak se nelze zdržet obdivu. Oproštěny od jakýchkoliv
dekoračních motivů, musely hladké fasády – nebo použijeme-li tehdejšího výrazu – svou
nahotou, působit v okolí plném štukových popínajících se květin a okřídlených geniů přímo
otřesným dojmem. Ostatně je dobře známa vlna odporu a pobouření, kterou vzbudil Loosův
projekt domu firmy Goldman & Salatsch, situovaného na Michalském náměstí naproti hlavnímu
vjezdu do Hofburgu.
Nedávno byla v brněnském Kabinetu architektury 5 instalována výstava o meziválečné architektonické
avantgardě. Byl zde zastoupen i Adolf Loos. Zcela oprávněně, neboť jeho tvorba,
zvláště architektury z dvacátých let, náleží stejnému proudu, i když je Loo sovo výtvarné cítění
poněkud odlišného zrna. Loosův výtvarný projev zahrnuje v sobě totiž základní rozpory. Jeví
se to kupříkladu v tom, že celá avantgardní architektura je jednoznačně struktivní bloková,
kdežto Loosovy některé práce náleží protikladné článkové architektuře. To má ovšem svoje
důvody.
Budeme-li hledat kořeny výtvarných prostředků avantgardních projektů, pak totiž vysvitne
protagonská úloha Loosova. Jeho terasový dům z roku 1912 ve Vídni (Scheu Haus)
s rovnými střechami a hladkým průčelím mohl poskytnout příklad architektuře poválečných
let. Zůstává ovšem pak jen otázka, zda a do jaké míry bylo tohoto příkladu využito.
V této souvislosti si musíme uvědomit – a je to až zarážející – že Adolf Loos byl na mnoze
o generaci starší než všichni ti, kteří tvořili tvůrčí náplň meziválečného období. Narozen
v roce 1870 byl již před rokem 1900 projekčně činný a roku 1904 postavil svůj první dům.
16 NÁSLEDOVNÍCI ADOLFA LOOSE
17