Následovníci Adolfa Loose

JACQUES GROAG
Víkendový dům
Otto Eislera
Ostravice 456
Jacques Groag: 1934–1935
Rodinný dům Gustava Šebora
Praha, Na Hřebenkách 2365/41
Jacques Groag: 1938
Dnešní stav [ foto: NPÚ, Tomáš Nitra ]
Stav domu po dokončení [ reprofoto: Innen-dekoration, 1937 ]
Otto Eisler byl chemik pocházející z Prahy, jemuž Jacques Groag zařizoval
interiér bytu v Ostravě (1933). Eislerovu domu předcházela podobná
úloha, které se Groag zhostil pro Waltera Pollaka. Nejprve mu zařizoval
olomoucký byt (1929). Následně mu v Bělkovickém údolí u Olomouce
navrhl dřevěný víkendový dům na kůlech (1930) – tyto vzdušné rekreační
stavby byly obvyklé na březích Dunaje. Dům pro Otto Eislera v letovisku
pro zámožné Ostravany je naopak zasazen ve svažitém terénu. Obdobně
stavby sloužící trávení volného času umisťoval ve vyvýšené poloze i Adolf
Loos – dům Spanner v Gumpoldskirchenu (1923) nebo dům Khuner
v Payerbachu (1930). Jacques Groag reagoval na zdejší terénní podmínky
rozvinutým půdorysným plánem po vrstevnici kopce, podobně jako Ernst
Anton Plischke u domu Gamerith na Attersee (1933–34). Opuštěním
ortogonální skladby kubických hmot a jejich natočením se přiblížil dynamice
barokního letohrádku. Objekt s rovnými střechami tak pozbyl
Loosova puristického vyznění. Měkkými zaoblenými formami jej proto lze
přiřadit k proudu jiné moderny. Proporce domu oživil organickou lodžií,
z které jsou působivé pohledy na kopcovitou krajinu. Její centrální umístění
v rozvrhu stavby umožnilo důvěrné propojení elegantně zařízeného
interiéru s venkovním prostorem a svažitou zahradou. Zadní převýšená
část domu se odkazuje na Loosovy principy, ale rovná střecha pod ní
zastává primární funkci bez dalšího využití jako pobytové terasy. / MŠ /
Dům pro Gustava Šeboru, který byl ředitelem litvínovských závodů, je poslední
realizací Jacquese Groaga na našem území. Projekt provedl během
krátkého pobytu v Praze po anšlusu Rakouska. Využil zde obdobného
konceptu vily, kterou navrhl pro rodinu Rudolfa Dubského (1934–1935).
Obě tyto stavby připomínají benátské vily kompaktním objemem a nízkou
valbovou střechou. Strohá forma doplněná o asymetrické členění fasády
je blízká Groagově poloze vycházející z pozdního Loosova díla. V obou
případech využil J. Groag místních podmínek k propojení stavby s okolím
– olomouckou vilu ukrývá hluboko do poklidné zahrady mimo uliční
čáru (jak je u něj u menších staveb zvykem, aby vynikly) a u pražského
domu využívá dominantní vyvýšené polohy k pohledům do urbanizované
krajiny. Interiéry rozšiřuje terasami a lodžiemi. Moderně formulovanými
prosklenými arkýři vytvořil těžiště kompozice jak z interiéru, tak z exteriéru.
V Olomouci umístil arkýř na osu stavby a v Praze do nároží.
Vnitřní dispozice vycházela ze soudobých požadavků na moderní byt, jak
je patrné u Groagových vil pro Briessovy. Klasicistní vyznění těchto dvou
realizací v závěrečné fázi Groagova působení ve středoevropském prostoru
lze hledat v Bermannově vile. Šeborův rodinný dům je dlouhodobě
opuštěný, interiéry jsou vybydlené, z čehož lze předpokládat jeho další
úpadek. Navíc je v trvalém ohrožení přestavbou (od 2008). Vila Dubských
si stále zachovává své architektonické hodnoty. / MŠ /
Dnešní stav [ foto: Pavel Hroch ]
Interiér obývacího pokoje
[ reprofoto: Innen-dekoration,
1935 ]
Půdorys stavby
[ reprofoto: Innen-
‐dekoration, 1937 ]
70 NÁSLEDOVNÍCI ADOLFA LOOSE
71