THauto_11_2021
Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan
Měsíčník o automobilech, zaměřený na konstrukci, design, motorsport a historii, který připravil Tom Hyan
- TAGS
- hyan
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
► HISTORIC MINARDI DAY 2021
1 Autor článku
s Gianni Giudicim,
bývalým jezdcem DTM/ITC
2 Přeplňovaný šestiválec
v podvozku Ferrari 126 C4
z roku 1984
3 V letech 1983 – 1988
byly vozy Osella F1 poháněny
přeplňovanými osmiválci
1,5 litru konstrukce
Alfa Romeo (poslední rok
pod značkou Osella)
4 Pierluigi Martini
za volantem Ferrari 126 C4
z tzv. turboéry formule 1
poloviny osmdesátých let
Osella FA1E Alfa Romeo z roku 1983,
monopost formule 1, s nímž závodil Piercarlo Ghinzani
1
2
Foto Roman Klemm
4
diné vítězství (Monako 2004). Hodně času
věnuje kariéře syna Enza (i on tedy má
známého kmotra): „Žijeme ve Švýcarsku
a Enzo v zimě vyhrál arabský šampionát
F4. Postoupil do F3, jezdí Formula Open
a úmyslně jsme začali s malým týmem, který
možná nebyl až tak konkurenceschopný.
Teď jsme přešli k Trevoru Carlinovi.“
3
Hodně toho navyprávěl Gianni Giudici, jeden
z posledních opravdových gentleman
-drivers, když na své časy v DTM a ITC má
jen ty nejlepší vzpomínky. Zejména proto,
že si mohl dovolit jezdit se špičkovými vozy
hlavně pro radost: „Alfa Romeo Corse mi
poskytla vynikající materiál a měl jsem prvotřídní
týmové kolegy z formule 1 jako jsou
Modena, Alboreto, Tarquini, Larini a Nannini.
Dnešní DTM s tím nemá nic společného.
Promotér Gerhard Berger především ví, jak
si vydělat, jde už jen o obchod!“ Tak trochu
jako business však viděli Minardi Day 2021
rovněž Alex Caffi (účastník 56 GP) a Nicola
Larini (44 GP včetně startů v továrním týmu
Ferrari). Oba vozili po trati klienty ve třísedadlových
formulích F1x3 a zjevně je nešetřili,
nejednoho ze spolujezdců museli
po jízdě z kokpitu vytáhnout pomocníci.
Formulové vozy F1x3, které nasazuje Alex
Caffi Motorsport, vznikly na základě monopostů
Jordan s třílitrovým desetiválcem
Ford-Cosworth, a to typu EJ13, s nímž
Giancarlo Fisichella vyhrál Velkou cenu
Brazílie 2003, a typu EJ14, za jehož volantem
se v následující sezoně objevili Nick
Heidfeld, Giorgio Pantano a Timo Glock.
Nemohl chybět ani Minardiho oblíbenec
Pierluigi Martini, jenž s ohromnou radostí
v Imole střídal vozy Minardi a Ferrari
formule 1. V sezoně 1985 tehdy čtyřiadvacetiletý
Ital prodělal s Minardiho týmem
první strasti plný ročník ve formuli 1, s novým
mono postem se dostal jen třikrát do
klasifikace závodu, ale ve formuli 1 nakonec
najezdil 119 Velkých cen! S výjimkou
jediné sezony 1992 (to jel Scuderia Italia/
Dallara) byl věrný Minardimu, který v letech
1985 až 1995 ve svých vozech vystřídal
motory MM Turbo (Motori Moderni), Ferrari
a Ford (1992 zkusil Lamborghini, když
u něho Martini nejel). Giancarlo Minardi
ovšem nabídl šanci také jiným debutantům,
k nimž patří rovněž Fernando Alonso
(2001). Nyní se z Giancarla Minardiho, pro
kterého měli někteří pozorovatelé svého
času jen posměch, stal po letech klasik
scény Velkých cen formule 1. ■
46
TH
auto 2021/11