Výroční zpráva za školní rok 2011/2012 - Gymnázium Jana ...

Gymnázium Jana Blahoslava a Střední pedagogická škola, Přerov, Denisova 3
První výstavu s názvem Výsledky analýzy nám nabídlo 2. patro Městské knihovny. Již
dopředu jsme počítaly s tím, že výstava Krištofa Kintery, jenž byl letos oceněn jako
výtvarná osobnost roku za lampu sebevrahů pod nuselským mostem, bude plná nápadů,
překvapení, očekávání a absurdit.
Nebylo tomu jinak. Už při vstupu do výstavních prostor většina z nás znejistěla. Dýchla
na nás opravdová atmosféra večerky, v níž si můžete na sklonku dne zakoupit to, co jste
zapomněli - jídlo i drogistické zboží, někdy sice s prošlou lhůtou, ale za akční cenu. No,
nekupte to!
Ale my jsme neměli v plánu nakupovat, tak jsme si vystáli frontu na šatnu, a pak se nás
ujala Lucie. Dynamicky, hlasitě a nadšeně nás „protáhla“ výstavou, která je rozdělena
na dvě části: temnější a existenciálně laděnou „dark side“, v níž se Kinterův
nepostradatelný humor proměňuje do dekadentně sarkastického komentáře, a světlejší,
která je hravější a poněkud humornější a příjemně komunikuje s příchozími
návštěvníky. Tam jsme začaly. První úsměv na tváři v nás vyvolala instalace složená z
několika spojených kol nesoucí název „Hned tak nepojedem“. Další následovaly u
lyžařské boty, z níž vytékala podivná hmota, majestátného sloupu z polštářů s názvem
„Pomník tisíce a jedné noci“, „Lídy“, objektu z balonů, rozteklé růžové hmoty mající
přiléhavý název „Venuše“ či havrana sedícího na nejvyšší větvi stromu, komíhajícího
znepokojivě nohama a vyvolávajícího reklamní slogany a zprofanovaná hesla. Pobavila
nás, ale i znepokojila oblíbená postavička „prevíta“ bouchajícího hlavou do zdi, který
výrazně dává najevo marnost našeho snažení změnit svět. Chvíli jsme postáli
u „mluviče“ a naslouchaly jeho slovům, abychom si záhy připomněly konzumnost naší
společnosti u nadávající igelitové tašky s nákupem, která rušila klid vedle stojícímu
obrněnému kočárku, z něhož šel docela strach. Kinterovo okouzlení elektrickou energií
jsme si uvědomily u světelného objektu s názvem „Shiva Samurai“i u monumentálního
lustru z pouličních lamp s hlubokým názvem „Mé světlo je tvé světlo“. Po návštěvě
příbytku „Plumbaře“ na nás už z dálky dorážel vyslanec z temnot - čert hrající na buben
a poslouchající v rádiu neveselou lavinu zpráv o ekologických, energetických
a přírodních katastrofách. Obdobně nepříjemný pocit v nás vyvolal objekt představující
člověka zalitého v asfaltu nesoucí název „Všechny mé špatné myšlenky“. Abychom se
neutopily ve směsi nejrůznějších příjemných a nepříjemných pocitů, zakončily jsme
naši animaci vytvořením velkého objektu z nafukovacích balonků, který se stal docela
povedeným konkurentem Kinterovu „Démonu růstu“. Závěr patřil mistrovi a nám.
Společné foto toho bylo dokladem.
Na druhou výstavu jsme dorazily s obavami, jestli ji po Kinterovi ještě zvládneme.
Opak se stal pravdou. Výstava Rembrandt &company ve Šternberském paláci byla
stejně skvělá. Svoji roli v tom sehrál i velmi erudovaný a příjemný výklad naší
průvodkyně. Visely jsme jí na ústech, hltaly historii a specifika vlámské a holandské
malby. Nedalo se jinak, musely jsme obdivovat barokní techniku malby, dokonalá zátiší
a maríny s vedutami. Seděly jsme pod Rembrandtovými obrazy a naslouchaly
zajímavému výkladu, který nám zněl v uších ještě ve vlaku, jímž jsme se příjemně
unaveny vracely domů.
Výroční zpráva za školní rok 2011/2012
Mgr. Romana Studýnková
101