Výroční zpráva o činnosti a hospodaření AMU za rok 2004

• Informace děkana o přijímacích zkouškách do bakalářského studia pro šk. r.
2004/05 a rozprava o zásadách přijímacího řízení
Na březnovém zasedání podal děkan HAMU prof. Hlaváč umělecké radě informaci
o průběhu a vyhodnocení přijímacích zkoušek do bakalářského studia pro školní rok
2004/2005. Dále informoval o důležitosti dvousložkového přijímacího modelu, v němž má
svoji nezastupitelnou funkci i role zkoušky z hudební teorie. Bylo konstatováno: praxe
posledních let bohužel potvrzuje skutečnost, že absolventi konzervatoří nejsou v rovině
předmětů hudební teorie patřičně zodpovědní; opakovaně dochází k případům, kdy uspějí
v rovině talentové zkoušky a v důsledku neúspěšné (i opravné) zkoušky z teorie nemohou být
ke studiu přijati. Členové UR HAMU vyslovili s nároky dvousložkového modelu přijímacího
řízení na HAMU souhlas.
• Rozprava ke kreditovému systému
Na květnovém zasedání předložil proděkan prof. Tichý umělecké radě k projednání
otázky, týkající se funkce kreditového systému jako nástroje
a) stanovení a posuzování rozsahu vzdělávacího celku („akumulační funkce“),
b) podpory mobility studentů zjednáním vzájemné prostupnosti studia v rámci
různých fakult školy i různých škol (v tomto případě funguje kredit jako svého
druhu „společná měnová jednotka“).
Uvedené otázky se promítají do struktury studijních plánů, vzájemných proporcí kreditových
hodnot mezi předměty hlavního oboru a předměty hudebně teoretickými a obecně
vzdělávacími, mezi předměty povinnými, povinně volitelnými a volitelnými – s ohledem na
požadavky a normy ECTS, platné a uznávané v rámci Evropské unie. Hledání odpovědí na
tyto otázky je nezbytné z hlediska směřování a filosofie naší fakulty do budoucna.
V rozpravě k uvedeným otázkám byly jednotlivými členy UR vysloveny následující
poznámky a zaujata stanoviska:
- K otázce poměru mezi předměty povinnými, povinně volitelnými a volitelnými:
jako optimální se jeví poměr 60% : 30% : 10%. Jde o obecně vyjádřený ideální
poměr, určité odchylky jsou možné s ohledem na specifika jednotlivých oborů,
v principu by bylo žádoucí směřovat k takovémuto poměru. Případná možnost
97% předmětů povinných ku 3% předmětů volitelných je z mnoha důvodů
nepřijatelná.
- K otázce kvantity studijních předmětů, jež musí student v rámci semestru
absolvovat: studijní plán přeplněný i „prázdný“ je nevhodný; jako vhodný se – pro
školu našeho typu – zdá být takový plán, jehož míra naplněnosti se nachází kdesi
mírně pod střední hodnotou mezi oběma zmíněnými krajnostmi. Opět – i zde – je
nutno přihlížet ke specifikům konkrétního oboru.
- Jako nevhodné se jeví rozdrobení hlavního oboru v rámci studijního plánu do
množství předmětů, reprezentujících jeho dílčí subdiscipliny. Naopak jako vhodné
se jeví – koncipovat hlavní obor jako jeden monolitní blok, členěný vnitřně
(členění problematiky je tedy uskutečněno v rámci sylabu, nikoli v rámci
studijního plánu) – při takovémto vnitřním členění je umožněna větší flexibilita při
průběžných inovacích předmětu, více volnosti při uplatnění individuálních
metodických přístupů pedagogů apod.).
182