stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

festivaly, koncerty 13
Jana Vonášková-Nováková se představila v tom nejlepším světle
Jak jste byl vy sám s trojicí festivalů spokojen
Pokud jde o návštěvnost a společenské prosazení festivalu,
myslím si, že Pražské hudební slavnosti (PHS) už přece
jen vstoupily do povědomí širší hudební veřejnosti. Říká se
ovšem, že teprve desátý ročník každého festivalu rozhodne
o jeho úspěšném pokračování… Zdá se, že ve třetím roce
jsme konečně nalezli optimální časové vymezení festivalu:
doba kolem poloviny srpna se jeví jako ideální, protože na
koncerty přicházejí nejen návštěvníci z řad turistů, ale už
i z dovolených se vracející Pražané; i počasí bývá příjemnější,
což pro oslovení náhodných návštěvníků není nepodstatné.
K tomu patří i lokalizace festivalových koncertů: není
sporu, že Rudolfinum je velmi atraktivní budova, Česká filharmonie
navíc otevřela ve frontálním vstupu do budovy
stánek, v němž lze získat informace, nakoupit kompaktní
disky i posedět, což byl šťastný tah, přitahující kolemjdoucí
turisty. Kolem Obecního domu snad proudí o něco více návštěvníků
Prahy, ale kdo chce na koncert jít, ten si Rudolfinum
najde.
I v letošním roce jsme udrželi základní dramaturgický
záměr: nabízet v kvalitním prostředí koncerty českých umělců
a našich profesionálních orchestrů – i mimopražských;
ty přijíždějí excelentně připraveny a vystoupení na PHS je
pro ně věcí prestiže. Nabídli jsme posluchačům dobrý obraz
českého interpretačního umění: v orchestrálních koncertech
se vedle renomovaných sólistů J. Čechové a J. Páleníčka
zaskvěli naši mladí J. Vodička, V. Böhmová, J. Nováková-Vonášková,
ale i mladičká rakouská houslistka J. Turnovsky
a japonský barytonista Y. Takahashi, zkušené dirigenty
M. Turnovského, J. Maláta a v závěrečném slavnostním
koncertu J. Bělohlávka střídali nadějní mladí umělci J. Hrůša
a Z. Müller. Ve dvou komorních koncertech kromě již
zmíněného brněnského vokálního kvartetu QVOX uchvátily
publikum čtyři půvabné dámy – J. Hosprová, D. Veškrnová,
A. Miro a tanečnice T. Burešová.
Při organizaci festivalu pro nás byla opět velmi cenná spolupráce
s Českou filharmonií, která nám všemožně vychází
vstříc, a letos poprvé také s Galerií Miro. Do příštích ročníků
musíme zlepšit spolupráci s cestovními kancelářemi
a hotely, protože zaplnit v létě Dvořákovu síň s 1100 sedadly
není bez této spolupráce možné. Letos jsme návštěvníky získali
prostřednictvím internetových stránek, díky předprodejům
a spolupracím s mediálními partnery, ale mnoho poslufoto
Zdeněk Chrapek foto Zdeněk Chrapek
byla jakýmsi energetickým zářičem, za nímž musel orchestr
„jít“ a bylo vidět, že těleso za Janou Vonáškovou-Novákovou
jde s chutí a že vzbuzuje muzikantský respekt. Skutečně sváteční
festivalový výkon! •
o pražských hudebních
slavnostech 2006
s iljou šmídem
Petar Zapletal
Letos už potřetí sledovali posluchači v dobře zaplněných
sálech (Dvořákova síň, Galerie Miro) sedm koncertů
festivalu Pražské hudební slavnosti, v nichž vystoupily
Pražská komorní filharmonie, Plzeňská filharmonie,
Jihočeská komorní filharmonie, mužské vokální kvarteto
QVOX a řada předních českých i zahraničních sólistů.
Řediteli Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK
dr. Iljovi Šmídovi, který vznik festivalu inspiroval a stojí
v jeho čele, jsem položil čtyři otázky, které míří nejenom ke
zhodnocení všech tří zmíněných ročníků a k dramaturgii
ročníku příštího, ale rovněž k postavení festivalu v rámci
konkurenčních projektů a jejich kvalitě.
Zbyněk Müller
hudebního sdělení. Detailně vypracovaná hudební struktura
s uměním zdůraznit metrorytmická specifika Beethovenovy
hudby, její vznosný patos, ale i stylově dostatečně tvrdé
žestě, jaké jsme zvyklí slyšet u německých orchestrů – skvělý
zážitek, na jaký se nezapomíná. Jakub Hrůša se – možná
inspirován i úvodní hudbou Rossiniho předehry k opeře
Hedvábný žebřík – soustředil spíše na hravější, jakoby odlehčenější
pojetí (svoji roli samozřejmě hraje i odlišnost Třetí
a Hrůšou dirigované Druhé symfonie). Třetí skladbou,
která na tomto koncertě zazněla, byly Variace na rokokové
téma Petra Iljiče Čajkovského, v nichž se jako sólista velmi
dobře uvedl Jan Páleníček. Byl to barevný, melodicky prokreslený
a dostatečně emocionálně nabitý výkon, umocněný
i Pražskou komorní filharmonií s Jakubem Hrůšou, která
sólistu velmi citlivě doprovázela.
Komorní filharmonie České Budějovice s dirigentem
Zbyňkem Müllerem zahrála na dalším koncertě 22. srpna
Beethovenovu Symfonii č. 1 C dur, op. 21 a na úvod Hebridy
op. 26 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dirigentovo pojetí
Beethovena bylo opět odlišné, zejména v oblasti metrorytmického
profilování hudební tkáně, kdy přišel Zbyněk Müller
s koncepcí, která spíše ostřejší kontury zápisu zaoblovala,
jako by hledal více barev než rytmu. Orchestr při tom prokázal
velmi dobrou hráčskou úroveň a v konfrontaci s ostatními
tělesy skvěle obstál.
Nejvíce pozornosti si získala Jana Vonášková-Nováková,
která zahrála sólový part Čajkovského Koncertu pro housle
a orchestr D dur, op. 35 tak skvěle, že se zasloužila o jeden
z nejlepších výkonů celého festivalu. Její hra měla parametry
vrcholného výkonu, kdy zejména první větu provázel neuvěřitelný
tah a napětí. Ale i další části Čajkovského koncertu
ukázaly, že sólistka patří k velkým nadějím naší hudební
scény. Jana Vonášková-Nováková má nesmírně nosný, průrazný
a přitom dostatečně barevný a kultivovaný tón. V Čajkovském
dokázala svou interpretací strhnout celý orchestr,