stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

zahraniČí 31
O rekonstrukci se mluvilo třicet let. Dramaticky. Výsledkem
diplomatického úsilí je od roku 2000 velkorysý komplex
budov s dalšími dvěma scénami a obřím společenským prostorem
v bývalé květinové voliéře – restaurace, bary, salonky
jako v nejluxusnějším hotelu. Zůstalo jen historické hlediště
a portál 12 m široký a téměř 15 m vysoký. Královská
opera se stala jedním z nejlépe vybavených divadel na světě.
Čtyři balkonové amfiteátry a galerie mají nyní pro diváky
2268 míst.
Z titulu domu vyplývá úcta k tradici, díky níž lze stále vidět
Zeffirelliho inscenaci Tosky, v níž nesmrtelně fascinovala
Maria Callasová (1964). Trochu zašlou scénu jako starý
obraz, ale s živou hrou, empírové sametové kostýmy a bohaté
výšivky na ornátech, byť se jen mihnou a slavný detail se
svícny z dob Emy Destinnové.
Co večer, to zápis do historie. Z početných zvukových a obrazových
dokumentů na CD a DVD je u nás k dispozici málo.
Mezi desítkami těch, které rozhodně stojí za vidění, zůstává
na předním místě DVD s Fideliem Gabriely Beňačkové. Na
CD mají své obdoby Mackerrasova zdejší nastudování Prodané
nevěsty (anglicky) a Rusalky (s Flemingovou a Urbanovou).
Jako zázrakem jsme mohli vidět živě v Brně Pountneyho
inscenaci první verze Martinů Řeckých pašijí.
Coliseum
Druhou nejvýznamnější budovou, v níž se dnes v Londýně
hraje opera, je Coliseum. Jako palác lidové zábavy je postavil
roku 1904 architekt Frank Matcham v úzké ulici nedaleko
Trafalgarského náměstí. Zvenčí splývá s kavárnami a bary,
ale uvnitř mělo už před sto lety 2358 míst, elektrické osvětlení
a jevištní točnu. Na ambici prvního ředitele Oswalda Stolla
upozorňuje okolí vysoký válcový nástavec kvádrové věže,
na jejíž špici nesou gigantové kostru zeměkoule. Roku 1911
zde vystoupila Sarah Bernhardtová a přitažlivé produkce
pokračovaly i využitím pro největší londýnský biograf.
Skutečná operní éra se v Coliseu počíná až rokem 1968, kdy
sem přesídlil operní soubor divadla Sadler´s Wells ze severního
Londýna. Jeho prehistorie byla už tehdy sedmdesátiletá
díky dávným operním recitálům Lilian Baylisové, která také
založila činoherní divadlo a významný baletní soubor i právě
tento soubor opery. Od roku 1931 hrál v Sadler´s Wells
Carmen, ale i Prodanou nevěstu, Collingwoodova Macbetha
a Williamsova Zamilovaného Falstaffa. Poválečnou éru
soubor otevřel světovou premiérou Brittenova Petera Grimese.
Rostoucí renomé (výsledek usilovné práce) umožnilo
řediteli Stephenu Arlenovi přestěhovat operu do věhlasného
Colisea.
Uprostřed města pak ryze anglický operní soubor získal
nejen nový domov, ale i přitažlivé vedení: roku 1970 se ujal
taktovky Charles Mackerras a duchem rozhodující éry se
stal na léta 1972–84 Lord Harewood, který souboru vydobyl
název Anglická národní opera (ENO). Jedním z prvních
prestižních činů bylo anglické uvedení Prstenu Nibelungova
v novém překladu za hudebního vedení Reginalda Goodala.
Mackerras prosadil Výlety páně Broučkovy. V Coliseu
se poprvé na britské půdě hrála Prokofjevova Vojna a mír
(1972). Za hudebního ředitele Marka Eldera (1979–93) zaujala
Martinů Julietta a po příchodu režiséra Davida Pountneyho
(1982–93) Káťa Kabanová, Osud a odpoetizovaná
Rusalka. Důraz na invenční režii přinášel deformující i zcela
zvrácené experimenty, ale také velkolepě oslnivé inscenace,
hledající na celém základním repertoáru od Rigoletta po
Carmen a od Händelova Xerxa po Věc Makropulos. Nelze
jmenovat vše. Významným intendantem oné doby byl Peter
Jonas. Dramaturgický rukopis divadla dodnes nezapře vyzývavost
a smysl pro zábavu, ale ani hloubku. Ceny záměrně
konkurují královskému divadlu, bez výjimek se zpívá anglicky.
Sólisté jsou proto především britští: Josephine Barstowová,
John Tomlinson, Ann Murrayová, Felicity Palmerová.
Coliseum
Před rekonstrukcí působilo Coliseum jako zašlé divadlo,
dole se zakouřeným barem, na každém patře občerstvení se
sezením u vyřezávaných opěradel, a ještě na ochozech s bary
bez stolků se sendviči, sladkostmi a pitím, pročež se sem
chodilo o hodinu dřív. Vysoké hlediště patrových amfiteátrů
připomíná kotel. Vysoko nad orchestřištěm, v rozích nad atikami
královských lóží po třech zlatých lvech, další dva balkóny
zdobeny kulatými věžičkami, barvy do zelena a zaprášené
hnědi. Velmi dobrá akustika. Na omšelé horní balkony
je přístup pro lid z bočních uliček bez šaten. Lidovost návštěvníci
prokazovali ale i v parteru odhazováním odpadků
kamkoli na koberce a oděním daleko od společenského.
Také Coliseum prošlo velkorysou rekonstrukcí, hlediště
změnilo barvu do divadelní červeni, získalo ještě více společenských
foyerů a bezbariérového pohodlí a své století mohlo
oslavit v lesku. Ročně je navštíví na 450 000 diváků. Pestrost
nabídky je přitažlivá a dojmy z návštěv zůstávají nesmazatelné.
Vzdělávací odbor Anglické národní opery nazvaný pietně
ENO Baylis oslovuje každoročně na 12 000 osob svými
návrhy, projekty a vzdělávacími programy, inspiruje inovace
i vznik nových děl. Jubilejní sezona 2004 naplánovala
Nixona v Číně, Prsten Nibelungův, Tosku, Kouzelnou flétnu,
Ernaniho, Sen noci svatojanské, Trojany, Dona Giovanniho,
Falstaffa a domácí operety Gilberta a Sullivana. V dalším
repertoáru nebudou chybět Dialogy karmelitek, Salome,
Madame Butterfly, Xerxes, Agrippina, Alexandr v Indii,
Billy Budd, Bohéma, Jenůfa, Figarova svatba, La traviata.
Nový Prsten Nibelungův zazněl alespoň koncertě. Balet dává
Louskáčka a Giselle.
Také z Colisea přicházejí četné zvukové a obrazové dokumenty.
Anglicky zpívané opery tvoří na CD dlouhou ediční
řadu včetně Příhod lišky Bystroušky, Osudu a Její pastorkyně.
Na DVD je k vidění – v Čechách pro silné nervy – Pountneyho
Rusalka. •
foto archiv