stáhnout v pdf - HudebnàRozhledy
stáhnout v pdf - HudebnàRozhledy
stáhnout v pdf - HudebnàRozhledy
- No tags were found...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
studie, komentáŘe 49<br />
hoboj, 1956 byla vydána jeho společná práce s hobojistou<br />
a pedagogem Adolfem Kubátem Škola pro hoboj.<br />
V průběhu let se Smetáček dočkal řady veřejných poct<br />
a uznání: roku 1957 byl vyznamenán Důstojnickým řádem<br />
Polonia restituta, o čtyři léta později (1961) byly jeho nahrávky<br />
Míčovy Symfonie D dur a sólových koncertů pro klarinet,<br />
flétnu a fagot Vincence Kramáře, Antonína Filse a Leopolda<br />
Koželuha odměněny prestižní cenou francouzské Akademie<br />
Charlese Crose; v roce 1968 mu byla udělena medaile<br />
Za zásluhy o hlavní město Prahu, 1967 byl Smetáčkovi přiznán<br />
titul Národní umělec, 1978–79 získal medaili Za zásluhy<br />
o propagaci a šíření díla Leoše Janáčka atd.<br />
V závěru života překonával Smetáček s až neuvěřitelnou<br />
vytrvalostí řadu zdravotních potíží: v roce 1974 byl v italské<br />
Florencii postižen vážnou poruchou krevního oběhu, už za<br />
rok se však koncertem se Státní filharmonií v Košicích vrátil<br />
k dirigentské práci (1975). V sedmdesátých a osmdesátých<br />
letech odhodlaně zápasil s dalšími nemocemi: jeden z koncertů<br />
s orchestrem FOK řídil doslova na pokraji sil a ze Smetanovy<br />
síně byl dopraven do nemocnice, kde lékaři konstatovali<br />
perforaci žaludečního vředu; 1. ledna 1977 řídil Novoroční<br />
koncert FOK, k němuž byl do Obecního domu přivezen<br />
z nemocnice, kam se bezprostředně po koncertě zcela vyčerpán<br />
musel okamžitě vrátit. Publikum však nikdy nepoznalo,<br />
že před ním stojí umělec, trpící krutou bolestí…<br />
Obrovskou Smetáčkovu vitalitu a činorodost, kterou přesvědčivě<br />
zaznamenala v knížce Život s taktovkou (Praha<br />
1991) jeho druhá choť Míla Smetáčková, lze ostatně vyjádřit<br />
i numericky: když řídil 5. prosince 1985 svůj poslední koncert<br />
ve Zlíně, vepsal do tištěného programu pořadové číslo<br />
2.000. Dva měsíce nato (5. 2. 1986) se Smetáčkova životní<br />
a umělecká dráha uzavřela. Zůstaly rozhlasové a gramofonové<br />
nahrávky a vědomí, že Václav Smetáček vykonal v průběhu<br />
svého plodného života obdivuhodně rozsáhlou práci ve<br />
prospěch české hudby.<br />
Polož si mě na srdce jako pečeť,<br />
jako pečeť na své rámě.<br />
Vždyť silná jako smrt je láska…<br />
(Píseň Šalamounova 8, 6)<br />
Prolog<br />
Dne 18. února 1986 v osmdesátém roce života zemřel český<br />
dirigent PhDr. Václav Smetáček. Všechno skončilo. Slunce<br />
pohaslo, svět ztemněl. Mé dny ztratily účel i cíl. Bez jeho<br />
blízkosti, bez denních starostí o něj, bez hudby, kterou mne<br />
obklopoval, přestal být život životem. Bolestná prázdnota se<br />
rozprostřela až po obzor, který nemá konce…<br />
A přesto jsem od prvního dne své samoty cítila, ba s jistotou<br />
věděla, že mě jeho přítomnost bude provázet až do konce života,<br />
že ve mně navždy zůstane jeho láska a jeho světlá, dobrá<br />
bytost. Že jeho práce i to, co jsme spolu žili a cítili, nemohlo<br />
tím jediným hrozným okamžikem zaniknout a zmizet v nenávratnu!<br />
Všechno, čím jsem v našem domě obklopena, o něm<br />
mluví. Každý předmět, kterého se dotknu, mi připomene chvíli<br />
s ním prožitou, roky společného života, neuvěřitelně krásného<br />
a bohatého. Knihy, gramofonové desky, partitury, alba<br />
fotografií, deníky…<br />
Před oknem Vášovy pracovny zase rozkvetla višnička. Netrpělivě<br />
na ten den čekával. Malý stromek zasadila před mnoha<br />
lety jeho maminka a višnička rodí rok co rok krásné, šťavnaté<br />
ovoce. Váša ji však miloval pro krátké dny jejích sněhobílých<br />
květů, pro prchavou krásu prvních teplých dnů, kdy ráno<br />
slastně otvíral dveře na malou terasu a naslouchal, co si ta<br />
jeho kvetoucí „nevěsta“ s kosy a drozdy povídá.<br />
V těch dnech prvního osamělého jara jsem našla odvahu a rozlomila<br />
pomyslnou pečeť. Drobounké, úhledné, pečlivé písmo<br />
Vášových deníků, jeho malé každovečerní soukromí, které jsem<br />
celý život respektovala, mi otevřelo cestu ke vzpomínkám. Spo-<br />
Vzdávám se, kolegové...<br />
Se svou velkou láskou, paní Mílou (uprostřed) a Reine Flachot<br />
V kruhu rodiny...<br />
Při nahrávání...<br />
foto archiv<br />
foto archiv<br />
foto archiv<br />
foto archiv
Change language