stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

kuks – hlava plná nápadŮ
Kuks, kostel Nejsvětější Trojice, Refektář,
Lapidárium, Comoedien-Haus ad.
Jiří Kopecký
Barokní areál Kuks přitahoval současníky hraběte Šporka
a František Antonín Špork (1662–1738) si nenechal ujít příležitost,
která by mohla náležitě reprezentovat jeho dvůr.
Touha po lesku, jenž umlčoval i dráždil Šporkovy nepřátele
a hřál celý houf lázeňských hostů, bavící se šlechty a nejrůznějších
kejklířů i umělců, vnesla také do českých zemí lesní
rohy a udržela zde první stálou operní společnost. Kuks
fascinuje i dnes, před sochami Matyáše Brauna žasnou obyčejní
turisté i odborníci. Genius loci vyzařuje, přestože se
Labe podobá zahnědlé stoce, zámek padl, prostory Hospitálu
chátrají stejně jako rozvrzaný Hostinec u Zlatého slunce,
stěží seženete místo k přenocování. Poněkud zapadlý
Kuks oživuje Stanislav Bohadlo, ředitel festivalu barokního
divadla, opery a hudby Theatrum Kuks způsobem adekvátním
tehdejší i dnešní době – návštěvník se může pohybovat
v božském trojúhelníku mezi kostelem, hřbitovem a hospodou
(víno div neteče po kaskádovém schodišti, k mání je
barokní pivo i rokoková kofola, cigánská skupina Čilágos
hrála do noci z vinných sklepů). Do hesla „Využij dne!“ se
vkrádá svůdné „Využij noci!“, z nádhery suit, pudrů a tanečních
poskoků civí „Marnost nad marnost!“ Pátý ročník festivalu
Theatrum Kuks proběhl od 24. do 27. srpna.
Jednotlivé akce se prolínají od odpoledne do pozdních nočních
hodin; téměř přinese úlevu, když se některý koncert zruší.
Rozpohybováno a rozezvučeno je kdejaké kukské místo
– kostel Nejsvětější Trojice, Refektář, Lapidárium, zahradní
domek, Comoedien-Haus, terasa, most, nádvoří (v parčíku
např. instaloval Abbé Libansky land-artovou knihovnu
přímo na stromy, na závodišti proběhla rekonstrukce
barokního sportu běhání s kroužkem (/26. 8., 14.30/). Kvalita
pořadů kolísá, divadlo barokního interpretačního světa
odhaluje sílu i slabiny historicky poučené interpretace,
práce s moderní rychlostí a hlasitostí, lajdáckých pokusů,
upřímných snah poloprofesionálů i mladistvých nápadů.
Stane se, že nevědomost láká na uvedení „světové premiéry
Hanriko Purčeli Dido ad Aeneas“, zároveň však program
nabízí výjimečné projekty podepřené seriózním bádáním,
které otevírá překvapující souvislosti (spojnice Praha – Kuks
– Jaroměřice atd.).
První den festivalu zahájilo procesí vedené Michalem Pospíšilem,
jenž jako zdatný multiinstrumentalista později představil
výsledky své dílny (18.–24. 8.). S lidmi různých talentů
a schopností sestavil smysluplnou ukázku z repertoáru
Božanova zpěvníku Slavíček rajský (kostel Nejsv. Trojice).
Pardubický soubor Barocco sempre giovane zahrál vrcholně
barokní koncerty Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana
Bacha, umělecký vedoucí Josef Krečmer vsadil na současné
nástroje, virtuozitu a bezprostřední muzikálnost svých
svěřenců, i když by akustice refektáře lépe vyhovoval méně
dunivý generálbas. Václav Hudeček – jako by byl omlazen
– podal velmi dobrý výkon, přestože se především ve třetích
větách nechal pohánět do živějších temp. Flétnistka Jana
Semerádová udržující zavedenou značku Collegium Marianum
vystoupila s loutnistou a kytaristou Janem Krejčou
(kostel Nejsv. Trojice). Semerádová se pustila i do přednesu
příběhu o Tirsovi a Amarantě; detailně vypracovaná gestika
slušela zajíkavé neprůraznosti hlasu, přesto jsem raději
poslouchal čisté tóny barokní flétny než hru na rokokovou
přejemnělost.
Výrazně se na utváření kouzelně divadelní atmosféry podílel
soubor, jehož aktivitu vyprovokovává samotný festival.
Geißlers-Hofcomoedianten hráli převážně v Comoedien-
Hausu, a vytvořili tak z levého břehu Labe experimentální
festivaly, koncerty 19
výspu šílené i hravé postmoderny a popkultury. Zopakovali
z minulých let již známá představení (např. seriózně a českoněmecky
připravené Křesťanské hodinky Ch. L. Pfeiffera
na chůdách /26. 8./ nebo Atalanta Heinricha Rademina
/24. 8./). Pro letošní ročník oživili komické intermezzo
z Bioniho opery Orlando furioso Melissa e Serpillo. Z originálního
libreta, které měl divák k dispozici, nezbyl kámen na
kameni. Hádka vypočítavého Serpilla a beznadějně zamilované
Mellisy přešla do parodie televizní rande show, ve které
se Mellisa snaží dobýt srdce režiséra Petra Haška – za zvuků
rychle se střídajících ukázek hitů R. Wagnera, H. Vondráčkové
atd.
Bránicím nedal šanci si oddechnout Vlastimil Peška se svoji
hrou o neřestech Po všem hovno, po včelách med aneb
vostatkové sód (24. 8.), paralelně uvedli Luca Cairati a Laetitia
Favart svěřence svého workshopu v commedii dell´arte
Basilisco di Bernagasso F. A. Defraina (Malé Vinohradské
divadlo s režisérem Václavem Martincem). V. Martinec
připravil v ateliéru herectví skvělé Neřesti a ctnosti v českých
lidových baladách (25. 8.). Doktor Faust podle Matěje
Kopeckého v podání Divadla Půlnebí nenáročně bavil
na Hubertově dvoře (25. 8.), obdobně „lehce stravitelné“ se
zdálo být představení opery Dido a Aeneas Henryho Purcella,
ale pardubická konzervatoř s ansámblem Barocco sempre
giovane za řízení Josefa Picka předvedli nadstandardní
výkon, za který by se nemusely stydět ani dívky ze 17. století,
pro které dílo vzniklo. Zpívalo se v českém překladu
dirigenta (jak podivně zní několikrát opakované věty v áriích,
jež většinou přes italštinu ani nevnímáme!) a Didoně
Radky Hudečkové i kouzelnici Zdeny Erlebachové patřily
zasloužené ovace (25. 8.).
Nejlepší produkce se koncentrovaly na oživení raného baroka.
V pátek od 21.15 rozezněl Američan Joel Frederiksen
v kostele Nejsv. Trojice hrou na teorbu a svým lyrickým
basem značného rozsahu italskou monodii i písně Giulia
Cacciniho (ozdoby od f1 po D nedělaly potíže!). O den později
se výborný kontratenorista Armin Gramer zaměřil na
anglický písňový repertoár, v prožitcích afektů žalu, touhy
atd. mu sekundovali gambista Jorge Daniel Valencia a teorbista
Hermann Platzer (Refektář). Vedoucí interpretační
dílny soustředěné na secvičení oratoria A. Scarlattiho La
V pořadu Entrées de ballet se na nádvoří Hospitalu představila Hana Slačálková.
foto archiv