stáhnout v pdf - HudebnàRozhledy
stáhnout v pdf - HudebnàRozhledy
stáhnout v pdf - HudebnàRozhledy
- No tags were found...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
zahraniČí 35<br />
vším na pestré barvy, hojnost roztodivných nápadů, hravost<br />
a odlehčenost celého kusu. Po jevišti se tak v 1. dějství prohánějí<br />
obrovští barevní hadi se svítícíma očima a draci, kterým<br />
hrozivě stoupá z nozder dým, tři dámy jsou jako vystřižené<br />
ze žurnálu – mají zelené, šik kabátky a kloboučky, doplněné<br />
červenými lodičkami, Papageno přijede v pastelově vymalovaném<br />
autě s pěti dětmi naaranžovanými jako žlutí papoušci,<br />
kteří stále někde „poletují“, kulisy tvořené černobílými skalami<br />
se při vstupu Královny noci na scénu, která vyjede z hlubin<br />
země oděná v nádherně zelených – jakoby mechových<br />
šatech, neustále přeskupují, vstup tří géniů do děje předznamenává<br />
malá maketa starého dvouplošníku se třemi figurkami,<br />
která proletí napříč celým jevištěm a po níž se objeví<br />
„skutečné“ letadlo s malými pěvci, ukazujícími Taminovi<br />
a Papagenovi cestu k Sarastrovu království, jemuž vévodí<br />
obří socha v cihlové červeni evokující starý indiánsko-černošský<br />
idol a shůry visící provazy tvořící souměrné obrazce, sbor<br />
otroků, radující se z vidiny, že jejich trýznitel Monostatos<br />
bude asi pověšen, protože mu královnina dcera Pamina utekla,<br />
připomíná indiány z ilustrací prvorepublikových příběhů<br />
Cooperova Posledního Mohykána, při Taminově hře na flétnu<br />
se ze všech koutů jeviště sjedou dřevěná, pestře vymalovaná<br />
zvířata a ptáci – tedy podívaná, která určitě nikoho nenudí,<br />
ale naopak probouzí jeho smysly k maximálnímu vnímání<br />
všech jejích nuancí. Ani ve 2. dějství, jemuž zpočátku kraluje<br />
ze zeleno-červeno-žlutých pruhů sestavená pyramida, místo<br />
Taminova zasvěcení, před nějž je posléze postavena pestrá<br />
květinová stěna, nezůstala obrazotvornost inscenačního<br />
týmu nijak pozadu. Tentokrát Královna noci vystoupí z květiny,<br />
která se rozvine, další socha, jež se tu objeví, má v útrobách<br />
skryty malované obrázky, přivítáme i Papagenu zprvu<br />
převlečenou za ohavnou stařenu a opět skvěle „přimóděného“<br />
mouřenína Monostata v nařasených pumpkách, kabátku<br />
s červenými třásněmi a červených botičkách…<br />
Opravdu nápadité představení, které – byť se naprosto odlišuje<br />
od inscenačním týmem La Fura dels Baus originálně<br />
pojaté Kouzelné flétny v Teatro Real, o níž jsme psali<br />
v minulém roce (HR 2005/10, str. 23) – bude určitě patřit<br />
k těm, která hned tak nezevšední. Zvláště pak, když korunou<br />
všeho byly opět vynikající výkony jak všech sólistů, tak<br />
Vídeňských filharmoniků a sboru (Konzertvereinigung<br />
Wiener Staatsopernchor) řízených stejně jako v loňském<br />
roce – ovšem podobně v některých, zejména instrumentálních<br />
částech opery v mnohem klidnějších tempech, než<br />
jsme zvyklí – Riccardem Mutim. Vedle René Papeho, který<br />
zpíval v Salcburku roli Sarastra již v 90. letech a oproti loňsku<br />
se mu tentokrát zdařila o dost lépe, amerického tenoristy<br />
Paula Grovese, jenž roli Tamina zvládl rovněž vskutku<br />
na výbornou, hlasově skvěle disponované Genii Kühmeier<br />
jako Paminy i herecky a pěvecky přesvědčivého Christiana<br />
Gerhahera v roli Papagena (podle Mutiho pro svou přirozenost<br />
nejvýznamnější postavy opery) a Ireny Bespalovaite<br />
v roli Papageny, jsme mohli obdivovat rovněž trojici dobře<br />
sezpívaných dam (Inga Kalna, Karine Deshayes a Ekatěrina<br />
Gubanova) a géniů ze sboru Wiener Sängerknaben. Královně<br />
noci, koloraturní sopranistce Dianě Damrau, je ovšem<br />
nutné věnovat samostatný odstavec, protože podala výkon,<br />
který opravdu patří ke světové špičce. Na Salcburském festivalu,<br />
kde se představila poprvé před pěti lety, letos navíc<br />
nezpívala pouze v Kouzelné flétně, v níž poprvé vystoupila<br />
v roce 1997 ve Würzburgu, ale rovněž v opeře Ascanio di<br />
Alba, kde se zhostila role Fauna. I když celkově již spolupracovala<br />
jako Královna noci na patnácti různých inscenacích<br />
Kouzelné flétny, příští rok bude v newyorské MET zpívat<br />
svoji první Paminu. Nicméně v roli Královny noci byla nezapomenutelná.<br />
Její sametově zabarvený, ovšem lehký a průzračný<br />
soprán zněl díky skvělé hlasové technice nejen barevně<br />
mnohotvárně, ale intonačně v podstatě dokonale, a přitom<br />
Diana Damrau vložila do svého výkonu i vysoce dramaticky<br />
vyhrocený výraz, což není zrovna jednoduché v tak<br />
pěvecky těžké roli skloubit dohromady. I když rovněž orchestrální<br />
part Riccardo Muti vypracoval – ostatně jako pokaždé<br />
– se všemi nuancemi, které obnáší, přesto se nechal slyšet,<br />
že v Kouzelné flétně, ať se rozhodneme pro jakoukoliv<br />
interpretaci, vždy naši volbu provázejí záhy pochybnosti, zda<br />
jsme volili správně…<br />
Salzburger Festspiele 2006 – W. A. Mozart: Die Zauberflöte.<br />
Dirigent Riccardo Muti, režie Pierre Audi, scéna Karel<br />
Appel, kostýmy Jorge Jara, světla Jean Kalman, sbormistr<br />
Thomas Lang. Premiéra 29. července 2006, psáno z reprízy<br />
10. srpna, Großes Festspielhaus.<br />
Così fan tutte<br />
Další Mozartovou operou na text Lorenza da Ponteho, která<br />
na festivalu zazněla – stejně jako ty ostatní se všemi recitativy<br />
a bez škrtů (v sále jste tak včetně jedné přestávky strávili<br />
více jak čtyři hodiny), bylo svěží dílko připravené v koprodukci<br />
s Osterfestspielen Salzburg Così fan tutte. Jednalo se<br />
o nové nastudování úspěšné inscenace Irsel a Karl-Ernsta<br />
Herrmannových, jež byla na festivalu poprvé uvedena pod<br />
taktovkou Philippa Jordana v roce 2004 (HR 2004/10, str.<br />
30). I tentokrát okouzlila vtipem a lehkostí jednotlivých scén<br />
a to od samého počátku, kdy první tóny předehry zazní teprve<br />
po příchodu muže k bíle nasvícené kostce, která se uprostřed<br />
tmy vynoří z hlubin pódia, zapálí si cigaretu a světla<br />
se – jako povel k prvním tónům – rozzáří. Děj se odehrává<br />
na hřišti, kde spolu nejprve čtveřice dívek a chlapců hraje<br />
badminton, v zahradě i na břehu moře a jsou do něj zapojeni<br />
např. rovněž hráči z orchestru – např. pozounista, který<br />
pomáhá Despině rozložit pod kávový servis ubrus, či cembalistka,<br />
Rachel Andrist, která je dokonce po celou dobu<br />
příběhu přítomna na pódiu – přesně podle režijní koncepce<br />
z roku 2004. Hudebního nastudování se však tentokrát<br />
ujal budoucí nástupce Zdeňka Mácala v České filharmonii,<br />
precizní Manfred Honeck, pod jehož taktovkou Vídeňští<br />
filharmonikové opět přesvědčili, že jsou orchestrem par<br />
excellence. Ke konečnému výsledku pak přispěli samozřejmě<br />
měrou vrchovatou i pěvci v čele s dvojicí Helen Donath<br />
jako Despiny a sira Thomase Allena jako Dona Alfonsa, kteří<br />
zazářili již v premiéře přede dvěma lety. Zejména komediálně<br />
nadaná Helen Donath byla herecky zcela nepřekonatelná,<br />
vyvolávající v publiku svými gesty doslova salvy smíchu.<br />
Vynikající však byla i Fiordiligi Any Maríe Martínez,<br />
Dorabella Sophie Koch či dvojice nápadníků, Guglielmo<br />
Stéphana Degouta a Ferrando Shawna Matheye. Připočteme-li<br />
k tomu doslova čarování se světly, které široké pódium<br />
Velkého Festspielhausu (po jehož stranách bylo zavěšeno<br />
vejce a pírko v obří velikosti, jejichž poloha se v průběhu<br />
děje symbolicky prostřídala) zabarvovalo do nejrůznějších<br />
pastelových odstínů, ani tomuto provedení se nedalo vůbec<br />
nic vytknout.<br />
Salzburger Festspiele 2006 – W. A. Mozart: Così fan tutte.<br />
Dirigent Manfred Honeck, režie, scéna a kostýmy Irsel<br />
a Karl-Ernst Hermannovi, sbormistr Thomas Lang. Premiéra<br />
3. srpna 2006, psáno z reprízy 12. srpna, Großes<br />
Festspielhaus.<br />
Obnovená provedení inscenací Mozartových oper Don Giovanni<br />
a Únos ze serailu pocházejí z let 2002 a 2003, a stále<br />
vyvolávají (zejména velice kontroverzní Únos ze serailu, který<br />
musel být dokonce při premiéře kvůli projevům nesouhlasu<br />
přerušen) poměrně vášnivé diskuse. Snad i proto, že se<br />
jejich inscenátoři vydali cestou, kterou od nich sice většina<br />
dnešních posluchačů očekává – pokud zrovna staromilsky<br />
nelpí na inscenacích, kde vše naprosto dokonale odpovídá<br />
obsahu a době, do níž je děj zasazen –, ale jež zároveň často
Change language