thesis - Theses

i v germánských jazycích, méně však v jazycích románských, jak tvrdí Sergio Scalise
a Antonietta Bisettová (2008:117).
1.3.1. Rozdíly mezi kompozicí a derivací
Ne vždy je možné rozpoznat kompozita od odvozenin, jak doslovně uvádějí
Sergio Scalise a Antonietta Bisettová (2008:135): „Zobecnění, podle nějž jsou
kompozita složena ze dvou forem volných a derivanty z formy volné a formy vázané,
v obecné platnosti může být použito jako kritérium pro rozeznání kompozit od
derivantů. Nicméně v některých případech toto rozeznání nemusí být tak jasné jako
v následujících příkladech.“ 5 Ve slovech sottocommissione vs. sottoscala, se na první
pohled zdá, že obě mají stejnou strukturu: sotto + slovo základové. Pomocí testu
〈〈È UN〉〉 ale zjistíme, že tomu tak není. Jak dále uvádějí Sergio Scalise a Antonietta
Bisettová (2008:135): „O prvním příkladu lze říci, že sottocommissione je nějakou
komisí, zatímco o slově sottoscala nelze říct, že jde o scala, tedy schodiště, protože
pravý význam slova je prostor pod schodištěm. Dále se liší informacemi o kategorii
kompozita a kategorií pravého komponentu (sottocommissione je rodu ženského
v singuláru, stejně jako pravý komponent (commissione). Naopak je tomu v druhém
případě, zatímco sottoscala je rodu mužského (un sottoscala / *una sottoscala), jeho
pravý komponent je rodu ženského.“ 6 To znamená, že v prvním případě
(sottocommissione) jde o kompozitum neexocentrické a jde tedy o prefix, zatímco druhý
případ (sottoscala) je kompozitem exocentrickým.
Další potíží pro rozeznání kompozice a derivace jsou tzv. semiparole, neboli
poloslova, u kterých velmi často dochází k záměně s prefixem. Sergio Scalise
a Antonietta Bisettová v knize La struttura delle parole (2008:63) semiparole
charakterizují následujícím způsobem: „Poloslova (dnes produktivní ve všech
evropských jazycích) jsou původem řecká nebo latinská (...). Obvykle se poloslova
původem latinská spojují s poloslovy původu řeckého, jak lze vidět v následujícím
5 La generalizzazione secondo cui i composti sono da due forme libere e i derivanti da una forma libera
più una forma legata è in genere valida e può essere utilizzata come criterio per distinguere tra composti
e derivanti. Tuttavia in certi casi non può essere così netta. Si considerino i seguenti esempi.
6 (…) si può dire che una sottocommissione è UNA commissione, mentre in (…) non si può dire che un
sottoscala è UNA scala (è piuttosto ´un determinato spazio che sta sotto una scala´). Ancora: in (…a) le
informazioni linquistiche di tutta la parola complessa coincidono noc quelle della parola a destra (cioè
sottocommissione è un nome feminile singolare, così come lo commissione), in (…b) invece, mentre
il tutto, sottoscala, è un nome maschile (un sottoscala / *una sottoscala), la parola a destra è femminile.
12