thesis - Theses

případě (...), ale není to vždy pravidlem.“ 7 Poloslova jsou ta, která označujeme jako
formy vázané, ale nacházíme u nich plný lexikální význam, ne pouze gramatický.
Mohou to být slova jako například: antropocentrismo nebo matricida. Poloslova bývají
často nazývána affissoidi. Tyto afixoidy můžeme rozdělit na prefixoidi prefissoidi
a suffissodi. Rozdílem mezi afixy a afixoidy je takový, že afixy nelze spojit v jedno
slovo bez přítomnosti báze, u afixoidů tato možnost existuje. Více se touto
problematikou budeme zabývat v odstavcích o kompozici neoklasické.
Jak doslovně píší Sergio Scalise a Antonietta Bisettová (2008:136): „Lze říci, že
pravidla pro prefixaci a pravidla pro kompozici se mohou lišit, zejména ve vlastnostech,
které upravují. Pravidla pro prefixaci generují konstrukce endocentrické s hlavou
vpravo, pravidla pro kompozici upravují konstrukce s hlavou vlevo nebo konstrukce
exocentrické. Exocentrismus je tedy zřejmý znak kompozice, nikoli derivace.“ 8
1.3.2. Rozdíly mezi kompozicí a juxtapozicí
Proces juxtapozice je stejného typu jako kompozice. Rozdíl mezi kompozicí
a juxtapozicí spočívá v tom, že elementy juxtapozice mluvčí chápe jako dvě rozdílné
lexikální kategorie a tedy jako dvě samostatná slova. Dalším rozdílem je tvorba plurálu.
V juxtapozici dochází k aplikaci flexe většinou na všechny její elementy, jako by šlo
o slova samostatná, v kompozici je tomu však jinak, jak se můžeme dočíst dále
(viz kapitola 2.4. Plurál slov složených). Pokud se ale mezi elementy juxtapozice objeví
subordinační vztah mezi hlavou a modifikátorem, flexe se objeví jen u elementu hlavy
a modifikátor zůstane beze změny (vagone letto → vagoni letto). Pokud jde o vztah
koordinační, dochází ke změně obou elementů (studente lavoratore → studenti
lavorativi). Z toho vyplývá, že stejně jako v kompozici, i v juxtapozici mohou být
zúčastněné elementy ve vztahu koordinačním (studente lavoratore) nebo ve vztahu
subordinačním, kde modifikátorem může být adjektivum (verde chiaro) nebo může být
substantivem ve funkci komplementu (formato tessera), jak se můžeme dočíst
v gramatice Giampaola Salviho a Laury Vanelli (2004:346).
7 Le semiparole )a tutt´oggi molto produtive in tutte le lingue d´Europa) sono d´origine greca (...) o latina
(...). Di solito semiparole origine greca si uniscono a semiparole di origine greca, ma non è sempre
necessariamente vero.
8 Semiparole a parte dunque, sembra possibile concludere che regole di prefissazione e regole di
composizione possono essere distinte soprattutto virtù del fatto che le prime formano costruzioni sempre
endocentriche con testa a destra mente le seconde formano costruzioni con testa a sinistra ma possono
formare anche costruzioni esocentriche. L´esocentricità è dunque segno palese di composizione, mai di
derivazione.
13