thesis - Theses

Při psaní první části práce, kterou můžeme nazvat teoretická, jsou základními
prameny díla Sergia Scaliseho a Antonietty Bisettové La struttura delle parole, Marie
Grossmanové a Franze Rainera Le formazione delle parole in italiano a časopisecký
článek Jana Radimského Konfixace v současné italské slovotvorbě, ale i jiné italské
gramatiky a slovníky (viz kapitola Použitá literatura).
V druhé části, nazvané analytická, vyhledáme pomocí slovníků v CD-ROM
podobě všechna kompozita typu N + N, která vznikala v letech v letech 1950-1960.
Vycházíme především z italského výkladového slovníku Lo Zingarelli (2011),
vocabolario della lingua italiana a italského výkladového slovníku Francesca
Sabatiniho a Vittoria Colettiho Il Sabatini Colleti. Dizionario della lingua italiana
(2008) a pomocí různých parametrů vyhledáme potřebná kompozita. Různými
parametry máme na mysli například přesnou dataci (tedy roky 1950-1960) a dále
zkratku comp., která ve slovnících označuje slovotvorný proces kompozice.
Z vyhledaných kompozit vyloučíme ta, která mohou být součástí kompozice
neoklasické, tzn. konfixem, tedy nepravou předponou (např.: aero-, eu-, psico-) či
nepravou příponou (např.: -ficio, -geno, -logia). V rozeznání nám může pomoci jak
výše zmíněný slovník, tak také schéma Pietra Trifoneho a Massima Palerma (2000:241-
242), viz kapitola 3.3. Kompozita knižní neboli kompozita neoklasická, či přehled
nejpoužívanějších nepravých předpon a přípon Sylvy Hamplové (2004:390-394).
Nejvíce nám pomůže přesné vymezení konfixátů, o kterém se můžeme více dočíst
v kapitole 3.3. Kompozita knižní neboli neoklasická. Mezi kompozita jsou zařazena
i slova vzniklá derivací, prefixace a sufixace se objevila například ve slovech: anticoda,
bicoppia, butile, linoleista… Zjistíme produktivitu jednotlivých typů kompozit
a u abecedně řazených kompozit typu N + N určíme vše, čím jsme se zabývali v první
části, tzn. rod komponentů, který nám může pomoci určit hlavu kompozita, řídící člen
kompozita a s tím spojené určení, zda jde o kompozitum endocentrické nebo
exocentrické a určení správného typu dle vztahů mezi jednotlivými komponenty, tedy
zda jde o koordinaci či subordinaci. Dále pomocí výše zmíněných slovníků dohledáme
plurál kompozit. Dalším cílem je zjistit, v jakých oborech se kompozita typu N + N
uplatňují nejvíce, zda jde o medicínu, chemii, biologii či jiný vědní obor a v jakém roce
jich vzniklo nejvíce. V poslední kapitole této práce zjistíme pomocí jazykového on-line
korpusu deníku La Repubblica, jak se námi vyexcerpovaná kompozita uplatňují
v současné italštině.
8