thesis - Theses

-fero latino che porta, che genera calorifero, frigorifero, sonnifero
-filo greco che ama bibliofilo, cinefilo, musicofilo
-fobìa greco terrore agorafobia, claustrofobia, idrofobia
-forme latino forma filiforme, multiforme, puntiforme
-fugo latino che fugge, che mette in fuga callifugo, centrifugo, febbrifugo
-logìa greco studio geologia, meteorologia, sociologia
-manìa greco passione ecccessiva, ossessione cleptomania, grafomania,
megalomania
-patìa greco sentimento, sofferenza apatia, cardiopatia, simpatia
-teca greco deposito biblioteca, discoteca, enoteca
-voro latino che mangia carnivoro, erbivoro, onnivoro
Kompozice neoklasická bývá nazývána různými termíny. Jan Radimský (v tisku
2011) doslova píše, že: „V italské lingvistice se setkáme s termíny composizione dotta
(tj. kompozice knižní), composizione con elementi colti (komp. s učenými prvky),
composizione neoclassica (komp. neoklasická) nebo composizione con elementi greco-
latini (komp. s řecko-latinskými prvky), které odkazují k faktu, že tento slovotvorný
proces i stavební prvky, jež se ho účastní, neprošly tzv. lidovým vývojem přes vulgární
latinu. Termín composizione con prefissoidi e suffissoidi (komp. s prefixoidy
a sufixoidy) zase prozrazuje příbuznost konfixace s derivací. Také Scaliseho termín
composizione con semiparole (komp. s poloslovy) (…) odkazuje na specifický status
prvků vstupujících do hry: specifický v tom smyslu, že nejde ani o afixy, ani
o samostatná slova. Italský název composizione con elementi scientifici (komp.
s vědeckými prvky) zase poukazuje na fakt, že hlavní doménou konfixace je odborný
jazyk (terminologie)“
3.3.1. Kompozice vs. konfixace
Slovotvorný postup konfixace (composizione dotta) tedy označuje zvláštní druh
kompozice, ve kterém dochází ke kombinaci slovních základů s knižním řecko-
latinským původem, jak píše Jan Radimský v časopiseckém článku Konfixace
v současné italské slovotvorbě (v tisku 2011).
Kompozita románská jsou tvořena dvěma komponenty formy volné, jak je již
výše zmíněno, u kompozit neoklasických, čili konfixátů je tomu jinak. Jak doslova
uvádí Pietro Trifone a Massimo Palermo (2000:241): „Velmi často jsou tato kompozita
28