thesis - Theses

Jelikož jsme se z teoretické částli dozvěděli, že kompozita typu N + N mají vždy
výslednou kategorii substantivum, dále jsme se zajímali už jen o tuto skupinu
podstatných jmen.
Protože výkladový slovník Lo Zingarelli (2011), vocabolario della lingua
italiana nerozlišuje kompozici od derivaci, dalším úkolem bylo odstranit všeschny
odvozeniny. Ze zbylých slov jsme vybrali pouze ta kompozita, která byla typu N + N, V
+ N, N + A a A + A.
Konfixace se objevila ve více než tisíci případech. Šlo téměř o všechny případy
zmíněné v odstavci číslo 3.3.3. (o struktuře konfixátů) např.: K + K ortoscopia → orto-
+ -scopia, K + N ipofunzione → ipo- + funzione, N + K eresiologia → eresia + -logia
apod. Konfixy jsme rozeznali podle námi stanoveného vymezení konfixátů v teoretické
části této práce. Pro jistotu si je ještě jednou připomeneme. Jsou to tato kritéria: řídící
člen se nachází vpravo, prvky konfixace ve většině případů nemůžou stát samostatně,
je pro ně typická referenční sémantika a vysoká produktivita. Při rozpoznávání konfixů
od kompozice románské jsme použili všechny zmíněné body. V některých případech
bylo velmi obtížné poznat konfix od podstatného jména. V těchto případech nám vždy
pomohlo umístění řídícího členu, jako například ve slově autoservizio (auto- + servizio)
nebo ve složenině spetrografia (spettro + -grafia), jak se dočteme dále. Našli jsme
poměrně velké množství kompozit, jejichž komponenty můžeme považovat jak
za podstatná jména tak za konfixy. Jelikož se tato práce věnuje kompozitům typu N +
N, zařadili jsme je do kompozit subordinačních s hlavou vpravo. Další věc, která nám
poněkud zkomplikovala poznávání románských kompozit byla tzv.: parole macedonia
neboli slova, která jsou tvořena zkratkami, jako je například slovo alnico (al(luminio) +
ni(chelio) + co(balto)). V tuto chvíli již víme, že odstraněním všech neoklasických
kompozit dojde k tomu, že výsledná románská kompozita typu N + N nebudou
ve většině případech označena jakou součást žádné vědní terminologie. Protože jak jsme
se mohli dočíst v první části této práce, italskou odbornou terminologii tvoří především
konfixáty. V letech 1950-1960 vznikly odboné konfixáty jako například:
spondiloartrosi → spondilo + artrosi kompozitum, jehož hlava se nachází vpravo, patří
do oboru medicíny, sieroalbumina → siero- + albumina, řídícím členem je zde
komponent albumina, nachází se v pravé pozici a kompozitum řadíme do oboru chemie,
také kompozitum psicopofilassi → psico- + profilassi, má svůj řídící člen na pravé
33