vybrané kapitoly z lékařských věd pro příbuzné obory ve zdravotnictví

V céku a vzestupné části tlustého střeva se vstřebává nejvíce vody, plyny, některé vitaminy,
malé množství minerálů a glukózy. Tlusté střevo obsahuje Bacterium coli a hnilobné bakterie
jako Bacillus perfringens, proteus, putrifi cus atd. Bacterium coli zkvašuje cukry, tuky a také
celulózu. Při tom se tvoří alkohol, CO 2 , H 2 , CH 4 (methan). Mnoho hlenu zabraňuje tomu, aby
se tyto látky vstřebávaly do krevního oběhu. B.coli také tvoří vitamin K, kyselinu listovou, B 12 ,
biotin, které se z tlustého střeva vstřebávají. Celulóza a zvláště lignin jsou nestravitelné, dráždí
sliznici, povzbuzují motilitu střev a jsou fyziologickými projímadly. Hnilobné bakterie způsobují
deaminaci a dekarboxylací kyselin, vytvářejí jedovaté zplodiny a sirovodík. U živého člověka
neporušená sliznice je chráněna mucinem a nepropouští bakterie. Většina těchto látek odchází
stolicí, malá část se zneškodňuje v játrech. Bakterie zde také redukují cholesterol na nevstřebatelný
koprosterol a bilirubin na sterkobilinogen, jehož část se oxiduje na sterkobilin. V tlustém střevě
se stolice zdržuje 8–12 hodin.
Složení stolice záleží na potravě. Obsahuje nestrávené zbytky potravy, které jsou slepeny hlenem,
vodu, odloupané epitélie a žlučová barviva. Při mírném příjmu tuků se jich resorbuje 95 %. Stolice
obsahuje 5 % tuků. Průměrné množství stolice je 150–300 gramů.
Vyprazdňování stolice (defekace) je refl exní děj, dochází k němu obvykle po 24 hodinách.
Projevuje se zvýšením tlaku v rozepjatém konečníku a při napětí jeho stěny se dostavuje pocit
nucení na stolici. Svěrač ochabuje a nastává kontrakce břišních svalů a bránice. Defekační refl ex
lze potlačit vůlí, ale při opakovaném zadržování stolice to způsobí ochabnutí svaloviny rekta a
vznik chronické zácpy (obstipace).
Ileus je patologický stav – soubor příznaků, vyvolaných střevní neprůchodností projevující se zástavou
odchodu plynů a útlumem střevních pohybů. Toto může být způsobeno ucpáním střeva – obstrukční ileus
nebo ochabnutím střeva – paralytický ileus.
9.2 Slinivka břišní (pancreas, gen. pancreatis)
je smíšenou žlázou exokrinní a endokrinní. Je uložena za žaludkem, probíhá napříč střední části
břicha, její druhý konec se dotýká sleziny. Rozeznáváme na ní hlavu, tělo a ocas. Hlava leží vně
dvanáctníku v jeho tzv.okénku 67 .
Exokrinní část slinivky břišní produkuje nejúčinnější trávicí šťávu. Vývod slinivky ústí do
dvanáctníku těsně vedle vývodu žlučového na Vaterské papile. Tato trávicí šťáva má značně
zásaditou reakci a tím umožňuje neutralizaci kyselosti v žaludeční natrávenině, která přichází do
duodena.
Hlavní součásti pankreatické šťávy: voda, trypsinogen, chymotypsinogeny, pankreatická lipáza,
pankreatická alfa-amyláza, elastáza, soli. Trypsinogen se mění na aktivní enzym trypsin
enterokinázou, enzymem tvořeným duodenální sliznicí.
Enzymy pankreatické šťávy štěpí všechny tři součásti potravy: bílkoviny, cukry i tuky.
9.3 Játra (hepar, gen.hepatis) a žlučník (vesica felea)
Játra jsou největší žlázou v těle. Váží 1,5 kg. Jsou uložena v pravé brániční klenbě v dutině břišní,
jsou zakryta vazivovým povlakem a připevněna k bránici. Dělí se čtyři laloky pravý, levý, čtvercový
a lalok dolní duté žíly.
Funkce jater:
a) tvoří žluč,
b)
účastní se metabolismu sacharidů, tuků i aminových kyselin,
67 Pokud se zvětší např. nádorem, toto okénko roztlačuje, takže lze tímto způsobem nádor hlavy pankreatu
při rentgenovém vyšetření trávicí trubice kontrastní látkou objevit. Mění se jednak tvar duodenálního okénka, jednak
se zužuje jeho průsvit, kudy prochází kontrastní látka. Ostatní části pankreatu nejsou obvyklým způsobům vyšetření
přístupné.
30
06_Vybrane_kpt_FINAL.indd 30 11/10/10 1:10:16 PM