Historie, současnost a perspektivy Fair trade v Evropě a jeho ...

jiné než v zemích Jihu, lidé jsou zvyklí na jiné životní standardy, pracovní podmínky,
délku svátků, podnebí ovlivňující práci, „dovolenou“… Teprve, odpovíme-li si na ni
kladně, můžeme připustit, že celá standardizace jako nutný předpoklad certifikace má
smysl. Z tohoto úhlu pohledu musíme uznat oprávněnost a potřebnost Standardů ILO 221 .
Praxe dodržování základních standardů ILO sice nesvědčí o tom, že by tyto standardy
měly velký praktický dopad, přesto však mohou sloužit a slouží jako základní
vyžadované minimum pro další náročnější certifikační systémy. Jejich základní a
podstatnou nevýhodou je jejich prosaditelnost – mnoho vlád je podepsalo, ale málokdo je
prosazuje a kontroluje jejich dodržování. Problémem je i jejich zavádění: pokud by si je
výrobce v některé zemi, kde nejsou běžně dodržovány,přál zavést, ponese sám náklady
na jejich zavedení, pravděpodobně pak bude muset zvýšit ceny a sníží tak svou
konkurenceschopnost.
FLO Fair trade standardy náklady na zavedení řeší rozdělením těchto nákladů mezi
výrobce a spotřebitele. Cílem je sdílet náklady s výrobcem. Fair trade standardy jsou více
šité na míru podmínkám rozvojových zemí a oproti ILO standardům lépe řeší otázku
mzdy. V mnoha zemích zákonem stanovená minimální mzda neznamená zajištění
základních životních potřeb, proto Fair trade standardy vyvíjí vlastní nezávislé pojetí
toho, co znamená dostačující mzda pro zajištění životních potřeb v závislosti na různých
cenách a podmínkách v jednotlivých regionech.
Dalším aspektem FLO standardů je jejich průběžnost. Důraz je na započetí a
postupné uvádění standardů do života, nikoli nutnost splnit je předtím, než bude
certifikace zavedena a známka poskytnuta. To také zlevňuje jejich zavedení oproti
například praxi certifikace organického zemědělství, které si mnozí malí zemědělci
z rozvojových zemí díky ceně za certifikaci nemohou dovolit, ač by její podmínky
snadno splňovali.
Klíčovým problémem důvěryhodnosti standardů a v očích spotřebitele certifikační
známky a celého systému je kontrola. Je potřebná na dvojím stupni – jednak interní,
prováděná někým přímo z organizace, tedy dobrovolná a předpokládající zájem
standardy plnit, nikoli je obcházet a jejich plnění pouze předstírat; její výhodou je znalost
problémových míst, situace a rychlé odstraňování nedostatků; nevýhodou
220
Asijští a latinskoameričtí výrobci často dotují africké (v rámci cen Fair trade dovozců). Osobní sdělení,
Luca Palagi, Birkirkara, listopad 2003.
221
Podrobně dostupné na stránkách ILO – zde proto jen v kostce uvádím 5 základních standardů nejčastěji
používaných a uváděných – zákaz dětské práce; zákaz nucené a otrocké práce; zákaz diskriminace
56