Historie, současnost a perspektivy Fair trade v Evropě a jeho ...

dovozu zatím levných potravin ze zahraničí 7 a tím k potřebě většího množství zahraniční
měny získatelné jen vyšším vývozem. Ovšem vývozu do zemí EU, Japonska i USA je
často bráněno lobbyistickými aktivitami výrobců na Severu pomocí protekcionistických
opatření jako jsou celní tarify a kvóty na množství dováženého zboží. Rizika nestabilních
cen jsou přenášena na farmáře v rozvojových zemích, kteří tyto podpory na vývoz či
jakékoliv dotace nedostávají 8 . Zjednodušeně lze říci a spočítat, že na jednu evropskou
krávu připadá ročně na dotacích dvakrát tolik peněz než kolik činí průměrný roční příjem
farmáře ve třetím světě 9 . V neposlední řadě pak množství přímých dotací vyplácených
zemědělcům snižuje množství peněz poskytnutých například na rozvojovou pomoc,
kterou podle kritérií OSN, která se zavázala plnit, v současnosti splňují pouze Švédsko,
Dánsko, Norsko, Nizozemí a Švýcarsko 10 . Další složitou otázkou, na kterou bohužel není
v této práci prostor, je, k čemu a jak je tato pomoc používána či často spíše zneužívána, a
to jak ze strany dárců tak ze strany příjemců.
Globální systém obchodování ustanovující globálně vzájemně nahraditelné
komodity místo originálních nezaměnitelných výrobků má jistě i svá pozitiva – snižuje
ceny pro spotřebitele a zavádí standard určité komodity, což může být jak negativní –
kvalitnější druhy jsou smíchány s méně kvalitními a může to vést k nižší „globální
kvalitě“ produktu, jako se tomu stalo u kávy a čaje, tak i pozitivní - vyšší standardní
kvalita jako je tomu v případě banánů. K negativům jednoznačně patří potlačování
místních specifik a odrůd, přinášející nahraditelnost výrobku - kukuřice z Iowy je stejná
jako z Argentiny a vede ke „ztrátě tváře“ – nelze vystopovat historii konkrétního
výrobku na pultu, tedy ani konkrétní sociální a environmentální dopady jeho výroby.
Mizení geneticky odlišných odrůd je velkým nebezpečím pro světové zemědělství 11 .
7
Totéž víceméně platí i pro USA a Kanadu, které svým farmářům také poskytují četné dotace na podporu
vývozu. Velkým problémem je, že vývoz levného obilí do chudých zemí podporovaly i rozvojové agentury
- například americká US Aid Agency v rámci svého programu rozvojové pomoci, v tomto případě spíše
„pomoci“.
8
At´ už kvůli tomu, že neexistují nebo kvůli korupci.
9
Trade for Change s.1.
10
Země OECD se zavázaly do roku 2010 ročně přispívat 0,7 % svého HDP na rozvojovou pomoc (cíl
OSN), plní to pouze výše zmínění, o absurdně nízkém podílu rozvojové pomoci České republiky a
ostatních středo- a východoevropských zemí lépe pomlčet (poskytnutých 400 milionů korun na rozvojovou
pomoc (respektive 1,6 miliardy i s humanitární pomocí a odpuštěním dluhů) místo 16 miliard, což by
odpovídalo 0,7 % HDP (v roce 2001) je neuvěřitelné číslo). Ani cíli EU - minimu 0,39 % HDP do roku
2009 (tzn. kolem 9 miliard ročně) se neblížíme... Neumannová 2003, Europe in the World 2003:48. Cílem
EU pro rok 2006 je 0,33 % HDP. Development Co-operation 2003:14.
11
Viz podrobně Douthwaite, Short Circuit, kapitola 6 Life from the Land.
9