Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Budeme předpokládat, že θ ∈ [0, 1]. Pro θ = 0 získáváme explicitní schéma (6) a pro<br />
θ = 1 plně implicitní schéma (17). Pro libovolné θ ∈ (0, 1] je k určení hodnot přibližného<br />
řešení v čase t n+1 nutno vyřešit tridiagonální soustavu lineárních rovnic<br />
−θ µ U n+1<br />
j−1<br />
+ (1 + 2 θ µ) Un+1 j − θ µ U n+1<br />
j+1 = [1 + (1 − θ) µ δ2 x ] Un j<br />
, j = 1, 2, . . ., J − 1 .<br />
Koeficienty splňují nerovnosti (18), a můžeme tedy použít Thomasův algoritmus.<br />
Stabilitu vyšetříme opět pomocí Fourierovy <strong>metody</strong>. Dosazením Uj<br />
n = e i k j h λ n do<br />
(30) získáme<br />
k h<br />
1 − 4 (1 − θ) µ sin2<br />
2<br />
λ = .<br />
1 + 4 θ µ sin 2 k h<br />
2<br />
Zřejmě λ < 1. Nestabilita se může objevit pouze pokud λ < −1, což nastane právě tehdy,<br />
když<br />
4 (1 − 2 θ) µ sin 2 k h<br />
2 > 2 .<br />
Z toho plyne, že<br />
⎧<br />
⎪⎨ Je-li θ ∈ [0, 1 ), pak (30) je stabilní ⇐⇒ µ ≤ 1<br />
2<br />
(31)<br />
2 (1 − 2 θ) .<br />
⎪⎩<br />
Je-li θ ∈ [ 1 , 1], pak (30) je stabilní ∀ µ > 0 .<br />
2<br />
V prvním případě je tedy schéma podmíněně stabilní, v druhém nepodmíněně stabilní.<br />
Chybu diskretizace schématu (30) je vhodné počítat v čase t n+1/2 ≡ (n + 1 ) τ, tj.<br />
2<br />
definujeme<br />
ε n+1/2<br />
j = ε h,τ (x j , t n+1/2 ) = u(x j, t n+1 ) − u(x j , t n )<br />
− θ δ2 x u(x j, t n+1 ) + (1 − θ) δx 2 u(x j, t n )<br />
.<br />
τ<br />
h 2<br />
Tedy<br />
ε h,τ (x, t) = δ t u(x, t)<br />
τ<br />
= δ t u(x, t)<br />
τ<br />
Dosazením Taylorových rozvojů získáme<br />
− θ δ2 x u(x, t + τ 2 ) + (1 − θ) δ2 x u(x, t − τ 2 )<br />
h 2<br />
− (θ − 1) δ t δx 2 u(x, t)<br />
− δ2 x u(x, t + τ ) + 2 δ2 x u(x, t − τ ) 2<br />
.<br />
2<br />
h 2 2 h 2<br />
ε h,τ (x, t) = [u t + 1<br />
24 u ttt τ 2 + . . .] − (θ − 1 2 ) [u xxt τ + 1 12 u xxxxt h 2 τ + . . .]<br />
−[u xx + 1<br />
12 u xxxx h 2 + 2 6! u xxxxxx h 4 + 1 8 u xxtt τ 2 + . . .].<br />
Použitím (1) zjišt’ujeme, že obecně ε h,τ = O(τ +h 2 ), avšak pro θ = 1 je ε 2 h,τ = O(τ 2 +h 2 ).<br />
Pro θ = 1 je tedy schéma (30) druhého řádu přesnosti v prostoru i v čase a nazývá se<br />
2<br />
schéma Crankovo–Nicolsonové. Jelikož je nepodmíněně stabilní, můžeme uvažovat h =<br />
O(τ). Pak ε h,τ = O(τ 2 ) a jsme tedy schopni dosáhnout dobrou přesnost při malé výpočetní<br />
náročnosti. Při volbě h = O(τ) však schéma Crankovo–Nicolsonové není disipativní, což<br />
12