Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Přirozené číslo M závisí na způsobu aproximace derivací podle x v operátoru L. Zapíšemeli<br />
U n = {Uj n} j∈Z ve tvaru (45) pomocí Fourierovy transformace Ûn = Ûn (ξ) definované<br />
vztahem (44), získáme dosazením do (48)<br />
∫ (<br />
π/h<br />
M∑<br />
M∑<br />
Û n+1 (ξ) α s e i s h ξ − Ûn (ξ) β s e<br />
)dξ i s h ξ = 0 ∀ j ∈ Z, n ∈ N 0 .<br />
e i x j ξ<br />
−π/h<br />
s=−M<br />
s=−M<br />
Jelikož funkce {e i x j ξ } j∈Z tvoří úplný ortogonální systém v prostoru L 2 (−π/h, π/h), platí<br />
Û n+1 (ξ)<br />
M∑<br />
s=−M<br />
α s e i s h ξ = Ûn (ξ)<br />
M∑<br />
s=−M<br />
β s e i s h ξ ∀ n ∈ N 0 .<br />
Všimněme si, že tento vztah lze formálně získat tak, že diskrétní řešení Uj<br />
n nahradíme<br />
v (48) výrazem Ûn (ξ) e ix j ξ (pro ξ = k je to stejná funkce, jakou jsme používali při<br />
Fourierově analýze schémat pro smíšenou úlohu (1)–(3)). Označíme-li<br />
obdržíme<br />
(50)<br />
λ(ξ) =<br />
M∑<br />
s=−M<br />
M∑<br />
s=−M<br />
β s e i s h ξ<br />
α s e i s h ξ ,<br />
Û n+1 (ξ) = λ(ξ) Ûn (ξ) ∀ n ∈ N 0 .<br />
Tento vztah ukazuje, že provedení jednoho časového kroku schématu (48) je ekvivalentní<br />
přenásobení Fourierovy transformace diskrétního řešení amplifikačním faktorem λ(ξ). Velikost<br />
amplifikačního faktoru |λ(ξ)| představuje zesílení amplitudy Ûn (ξ) libovolné frekvence<br />
ξ při provedení jednoho časového kroku. Ze vztahu (50) získáme<br />
(51)<br />
Û n (ξ) = λ(ξ) n Û 0 (ξ) ∀ n ∈ N 0 .<br />
Vidíme, že všechny informace o schématu jsou obsaženy v amplifikačním faktoru. Mimo<br />
jiné lze z amplifikačního faktoru snadno získat informace o stabilitě a přesnosti příslušného<br />
schématu. Fourierova transformace proto představuje standardní metodu pro studium<br />
vlastností diferenčních schémat.<br />
Diferenční schémata jsou často pouze podmíněně stabilní, což znamená, že jsou stabilní,<br />
jen pokud prostorový krok h a časový krok τ splňují jistou podmínku. Množinu<br />
Λ ⊂ R + ×R + takovou, že pro libovolnou dvojici (h, τ) ∈ Λ je příslušná podmínka stability<br />
splněna, nazveme oblastí stability diferenčního schématu. Vždy budeme předpokládat, že<br />
množina Λ je omezená a že dvojice (0, 0) je jejím hromadným bodem. Stabilitu schématu<br />
(48) lze definovat následujícím způsobem.<br />
Definice 2 Diferenční schéma (48) je stabilní v oblasti stability Λ, pokud pro každý<br />
pevný čas T > 0 existuje konstanta C T taková, že pro libovolnou počáteční podmínku U 0<br />
platí<br />
‖U n ‖ 2 ≤ C T ‖U 0 ‖ 2 ∀ n ∈ N, (h, τ) ∈ Λ, nτ ≤ T .<br />
20