Kulturně společenský časopis - Dobrá adresa

Smrt miluje liché počty:
Jeden, poslední bod v tabulce opuštěnosti;
na nože ostré úhly milostných trojúhelníků;
pátá kola vozů, pentagramy všelidové krvežízně;
sedmy vratké fortuny ve větru nouze.
Femina infámní,
panna šestnáct let, ale ve stínu,
znalkyně distribuce šípových jedů
pro lukostřelbu amoretů,
nepolíbená hora.
V hodině, kdy příliv vrcholí
se voda zamyslí, říkají Baltové,
odvěcí svědkové odlivů, neboť vědí,
že rozum je úmysl zaječí.
Tak i tvůj provizorní mozek
volí pokles a ústup z pozic
tam, kde na tajném Labi duše
dávno už nestojí císařští...
Celý jsi z vody a kdosi, celý
z ohně, spěchá ti v ústrety
a to bude jeho konec.
Zbytek života zasvětíš úvaze
o povaze par, které, přece jen,
vzlínají. Zcela správně.
Nakonec uznáš,
že tvým nejvrcholnějším výkonem
byl výkon trestu.
Daniel
Hradecký
(Litanie anorganická)
Až budeš hledat přiléhavou nadávku,
vzpomeň mě.
Po mně dávno stéká louh, a nekousne;
má řeč byla výmluvná,
tvé mlčení je doslovné.
Noc je nad člověkem a pod ním zejí slova.
Vysoké je slunce v okně na sever
a z jediného motouzu
páska startovní i cílová.
Poslední láska ztemní v karneol
a vydechne naději, která se šíří,
ale neprohlubuje,
šíří se jako olejová skvrna po hladině jezera,
kterému chybí přítok, které, vysychajíc, nabírá soli,
po hlati mrtvého moře, jež ve slunci šíří
oslepující běl, v níž naděje utone a oko vyschne,
v níž beznaděj utone a jezero vyschne,
slunce se neunaví
a sůl nikdo nechce.
26 • 11 • 2006 • www.dobraadresa.cz