Kulturně společenský časopis - Dobrá adresa

Nejvyšší průsmyk Silnice přátelství
Tibeťanů ve Lhase a jejich nezabíjení zvířat.
Vedle toho se zachovala také jeho teologická
korespondence v tibetštině o tibetském
buddhismu. Vyplývá z ní, že Desideri si jako
první uvědomil, že hlavní překážkou
konverze buddhistů na křesťanství je reinkarnace.
Tvrdil proto potenciálním konvertitům,
že s každou tibetskou smrtí sestupuje
duše do pekla a jejím opakovaným návratem
se vrací již jako spojená s hříchem. Jeho
úsilí tibetští mniši zpočátku obdivovali,
avšak později ignorovali.
V této době se v Tibetu pokoušel působit
také řád kapucínů v čele s mnichem
Francescem Oraziem della Penna
(1680–1745), ten ve svých zápiscích hovoří
o Tibeťanech jako o špinavých a drzých lidech.
(Lopez 1998: 68). Zmiňuje se také, že
dalajlama povolil kapucínům roku 1723 postavit
ve Lhase kostel a založit křesťanskou
obec. Když však v srpnu 1725 město zaplavila
velká voda, místní lamové to považovali
za projev nesouhlasu lhaských božstev
s přítomností cizích kněží a i přes snahu dalajlamy
tomu zabránit pobouřený lid kostel
zboural. Po konzultacích s mnichy z kláštera
v Samjä se však vysvětlilo, že záplavy nezpůsobila
přítomnost kapucínů ve městě,
ale hříchy samotných Tibeťanů.
Pouhých padesát let po působení kapucínského
mnicha della Penna přichází v roce
1744 do města Žikace obchodní misie vedená
Skotem Georgem Boglem (1746–1781).
Přichází období rostoucího britského
vlivu v oblasti Himálaje. Nástup britské moci
přiměl vládu Tibetu uzavřít jižní hranice.
V druhé polovině 18. století, kdy Pákistán
a Indie tvořily anglickou kolonii, začal generální
guvernér Východní Indie Warren Hastings
(1732–1818) vést řadu dobyvačných
válek. Lhasa se v této době stala pro Evropany
„zakázaným městem“. Cenným zdrojem
informací při vytváření map potřebných pro
případný vpád do Tibetu byly pro britské
vojsko znalosti cestovatelů. Zákaz vstupu do
Lhasy zajímavě dokumentuje ve svém Souvenirs
d’un Voyage dan La Tartare, le Tibet
et la Chine pendant les Années 1844, 1845,
et 1846 francouzský lazaritský kněz a misionář
v Číně Evarista-Régis Huc (1813–1860),
který se svým druhem Josephem Gabetem
(1808–1853) cestoval přes Čínu a Mongolsko
do vyhlášeného kláštera Kumbum v severotibetské
oblasti Amdo (dnešní provincie
Čching-chaj). V přestrojení za tibetské lámy
úspěšně pokračovali až do svatého města.
Kniha měla velký ohlas u čtenářů a výrazný
vliv na formování nejranějších západních
představ o tibetském buddhismu a politice
www.dobraadresa.cz • 2006 • 10 • 11