KulturnÄ spoleÄenský Äasopis - Dobrá adresa
KulturnÄ spoleÄenský Äasopis - Dobrá adresa
KulturnÄ spoleÄenský Äasopis - Dobrá adresa
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
V listopadu loňského roku uplynulo čtyřicet let od založení jednoho z fenoménů českého divadla – pražského Divadla<br />
Za branou. Současně však také deset let od jeho opětovného zániku v polovině 90. let. Článek původně určený<br />
k tomuto dvojímu výročí nakonec pro nezájem periodik před rokem publikován nebyl.<br />
Opožděná zpráva<br />
Režisér Otomar Krejča a dramaturg<br />
Karel Kraus navázali v roce<br />
1965 v nově vzniklém divadle,<br />
jehož sídlem se stal podzemní sál paláce<br />
Adria na nároží Národní třídy a Jungmannovy<br />
ulice, na způsob práce formující se již<br />
za jejich působení v Národním divadle. Divadlo-dílna,<br />
jak je zakladatelé nazvali, sdružovalo<br />
tvůrce blízkého uměleckého názoru<br />
a svým malým prostorem lépe vyhovovalo<br />
požadavkům na návaznost po nuceném odchodu<br />
z první scény. Spoluzakladateli DZB<br />
se stali dramatik Josef Topol a herci Marie<br />
Tomášová a Jan Tříska. Do postupně zformovaného<br />
souboru patřili jak herci z různých<br />
divadel, tak i absolventi hereckých<br />
škol (L. Boháč, R. Jelínek, B. Procházka, M.<br />
Riehs, V. Kubánková, V. Matějček, O. Krejča<br />
ml., M. Nedbal, M. Dvorská, V. Chramostová,<br />
L. Šafránková, J. Klem, M. Masopust, B.<br />
Dolejšová, H. Pastejříková ad.), v některých<br />
případech šlo o externí spolupráci (L. Dostalová,<br />
R. Lukavský, V. Menšík aj.).<br />
Krejčovým inscenacím téměř pravidelně<br />
asistovala režisérka Helena Glancová,<br />
uvedla zde i svou samostatnou režii (Shakespearova<br />
Marná lásky snaha); Josef Topol působil<br />
zejména jako dramatik a překladatel,<br />
režíroval své dvě hry (Slavík k večeři, Dvě<br />
noci s dívkou) a Klicperova Ptáčníka; překládání<br />
se věnoval také K. Kraus. Divadlo zvalo<br />
ke svým inscenacím rovněž významné výtvarníky,<br />
scénografy a hudebníky (L. Fára, J.<br />
Koblasa, J. Šíma, J. Konečná, J. Skalický, J.<br />
Svoboda, P. Hapka, J. Klusák aj.).<br />
Těžiště tvorby, jež vznikala v nezbytné<br />
atmosféře shodných uměleckých názorů,<br />
spočívalo v důrazu na divadlo dramatu a jeho<br />
tvůrčí a mravní poslání, v pojetí dramatu<br />
jako básnického díla a precizním odkrytí<br />
jeho významových struktur a estetických<br />
hodnot. Smysl díla byl divákovi odkrýván<br />
v citlivé a vnímavé jevištní konkretizaci, naplněné<br />
vnitřním dramatismem i lyrickým<br />
nábojem. Základem takového výsledku byla<br />
promyšlená dramaturgická příprava, jíž se<br />
divadlo vyhýbalo povrchní aktualizaci. Na<br />
první pohled až roztříštěně působící tematický,<br />
žánrový a stylový rozsah repertoáru<br />
(Čechovovy a Topolovy hry, Ghelderodovy<br />
Maškary z Ostende, Nestroyova fraška Provaz<br />
o jednom konci, Schnitzlerův Zelený<br />
papoušek, Giraudouxovo Intermezzo, Mussetův<br />
Lorenzaccio, Oidipova Antigona) sjednocovalo<br />
zaměření k existenciální problematice<br />
lidského života. Představení mnohovrstevnatého<br />
obrazu světa kladlo vysoké<br />
nároky na kvalitu herecké tvorby a kultivaci<br />
výrazu. Hluboce zvnitřnělé, plasticky dynamické<br />
herectví, kombinující nuancovaný<br />
projev s přiznanou divadelností se neustále<br />
dotvářelo s jednotlivými reprízami, jejichž<br />
vysoký počet umožňoval souboru dokonalou<br />
přípravu každé nové inscenace.<br />
Soustředěnost a odpovědnost tvůrců<br />
přilákala už v počátcích stejně naladěné<br />
publikum. Jeho podpora, obrovský zahraniční<br />
ohlas a světové uznání ani následné<br />
protesty evropských divadelníků však nezabránily<br />
likvidaci souboru, který se stal nepohodlným<br />
tzv. normalizační politice. V roce<br />
1969 přešlo DZB pod ministerstvo kultury,<br />
v roce 1971 odstoupil O. Krejča z funkce<br />
ředitele, aby se pokusil zabránit zrušení divadla.<br />
Po celou dobu své existence se DZB<br />
dělilo v Adrii o hrací dny s Laternou magikou,<br />
přes opakované žádosti o přidělení jiného<br />
prostoru fungovalo trvale v situaci<br />
provozního provizoria; k těmto problémům<br />
se později přidružily mj. útoky médií, obvinění<br />
z komercializace (!) českého divadla<br />
i vnitřní personální nedorozumění. Soubor<br />
bojoval o své místo ještě větším soustředěním<br />
k práci až do června 1972, kdy byl ministerstvem<br />
vydán příkaz k zastavení činnosti<br />
divadla, a to na prvním místě právě<br />
pod záminkou havarijního stavu stropu<br />
a protipožárního zajištění sálu.<br />
Když v květnu 1990 O. Krejča spolu<br />
s K. Krausem znovuzakládají Divadlo Za<br />
branou, doplněné v názvu římskou dvojkou,<br />
vracejí se do nezměněných prostorových<br />
podmínek, nadále se budou o sál dělit<br />
– tentokrát z ekonomických důvodů – s jinými<br />
organizacemi, celková rekonstrukce<br />
paláce Adria bude provedena až po zániku<br />
divadla v roce 1995.<br />
Kolem jádra z původního souboru<br />
(M. Tomášová, B. Dolejšová, M. Dvorská,<br />
V. Kubánková, H. Pastejříková, O. Krejča<br />
ml., V. Matějček, B. Procházka, M. Riehs,<br />
H. Glancová) se znovu postupně soustřeďují<br />
další členové (herci J. Franková, M. Horáčková,<br />
J. Hartl, J. Bábek, P. Křiváček, A. Okuněv,<br />
L. Olšovský, K. Vlček, R. Hlaváčková, E.<br />
30 • 11 • 2006 • www.dobra<strong>adresa</strong>.cz
Change language