16.01.2015 Views

OPTIM´ALN´I ROZHODOV´AN´I AˇR´IZEN´I

OPTIM´ALN´I ROZHODOV´AN´I AˇR´IZEN´I

OPTIM´ALN´I ROZHODOV´AN´I AˇR´IZEN´I

SHOW MORE
SHOW LESS

Create successful ePaper yourself

Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.

KAPITOLA 2. NELINEÁRNÍ<br />

PROGRAMOVÁNÍ 16<br />

Předchozí Kuhnovy - Tuckerovy nutné podmínky snadno odvodíme z nutných podmínek<br />

pro úlohy s omezením ve tvaru rovnosti. Upravíme tedy naši úlohu na tento tvar podle<br />

následujícího postupu. Zavedeme si pomocnou proměnnou y a dostaneme ekvivalentní<br />

úlohu ve tvaru<br />

min {f(x) : h(x) = 0 ; g(x) + y [2] = 0}<br />

kde y [2] = [ ] T<br />

y1, 2 y2, 2 . . . , yp<br />

2 je nezáporný vektor s kvadratickými složkami. Lagrangeova<br />

funkce pro tuto úlohu je<br />

L(x, y, λ, µ) = f(x) + λ T h(x) + µ T (g(x) + y [2] )<br />

Podmínku nezápornosti Lagrangeova koeficientu µ odvodíme pomocí citlivosti kritéria<br />

na změnu omezení. Omezení g(x) ≤ 0 určuje spolu s omezením h(x) = 0 množinu<br />

přípustných řešení X. Uvažujme nyní nerovnostní omezení ve tvaru g(x) ≤ b, kde vektor<br />

b má nezáporné složky. Toto omezení spolu s omezením h(x) = 0 určuje novou množinu<br />

přípustných řešení X. Při tom platí, že X ⊃ X protože vlivem nezápornosti vektoru b<br />

jsme uvolnili omezení. Minimum na větší množině nemůže být větší než minimum na<br />

podmnožině. Proto platí<br />

min f(x) ≤ min f(x)<br />

x∈X<br />

x∈X<br />

Přírůstek kritéria při změně omezení min x∈X<br />

f(x) − min x∈X f(x) ≤ 0 je tedy nekladný.<br />

Při tom podle citlivostní věty platí ∂f(x)<br />

∂b<br />

= −µT . Z předchozího diferenciálního vztahu<br />

plyne pro přírůstek kritéria vztah<br />

∆f(x) = −µ T ∆b = −µ T b<br />

Odvodili jsme, že pro nezáporné b ≥ 0 je přírůstek kritéria nekladný (∆f(x) ≤ 0) a proto<br />

Lagrangeův koeficient µ musí být nezáporný µ ≥ 0.<br />

Podmínku µ T g(x ∗ ) = 0 odvodíme z nutné podmínky minima, a totiž, že derivace<br />

Lagrangeovy funkce L vzhledem ke všem proměnným musí být nulové. Proto po složkách<br />

musí platit<br />

∂L<br />

∂y j<br />

= 2µ j y j = 0<br />

Platí tedy po složkách µ j y j = 0 čili také µ j y 2 j = 0. Z omezení plyne, že y 2 j = −g j (x) a<br />

proto po složkách platí µ j g j (x) = 0. Odtud plyne podmínka µ T g(x ∗ ) = 0.<br />

Nutné podmínky druhého řádu jsou formulovány v následující větě:<br />

Věta: Předpokládáme, že funkce f, h, g ∈ C 2 a x ∗ je regulární bod omezení. Je-li x ∗<br />

bod relativního minima, pak existují vektory λ a µ ≥ 0, že platí Kuhnovy - Tuckerovy<br />

podmínky a Hessova matice<br />

∇ 2 L(x ∗ ) = ∇ 2 f(x ∗ ) + λ T ∇ 2 h(x ∗ ) + µ T ∇ 2 g(x ∗ ) (2.25)<br />

je pozitivně semidefinitní na tečné nadrovině aktivních omezení.<br />

Pro postačující podmínky druhého řádu nestačí aby Hessova matice ∇ 2 L(x ∗ ) byla v<br />

minimu pozitivně definitní na tečné nadrovině aktivních omezení, ale je třeba, aby L(x ∗ )<br />

byla pozitivně definitní na podprostoru<br />

M = { y : ∇h(x ∗ )y = 0 ; ∇g j (x ∗ )y = 0 ; j ∈ J}<br />

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!