dokument s příklady bez odkazovaných souborů (PDF) - VUT UST

geometrie. Částečně se dá tento problém vyřešit postupem, který je zachycen na obrázcích 37 a 38.
Model kotouče, resp. první drážka vzniklá odečtením kotouče od válce představujícího polotovar vrtáku,
je v zadaných rozestupech kopírován po křivce (šroubovici). Tímto způsobem je diskretizován spojitý
pohyb kotouče a vytvořena drážka výběhu kotouče a šroubovitá drážka na těle nástroje.
Rozříznutím válce s drážkou v rovině kolmé na osu budoucího vrtáku získáme profil drážky, viz obr. 41.
Profil drážky má díky diskretizaci schodovitý tvar s maximální odchylkou od ideálního tvaru drážky ε.
Ideální tvar drážky je na obr. 41 vyznačen červenou křivkou.
Obrázek 41: Maximální odchylka od ideálního profilu drážky
Jak je uvedeno výše, tažení modelu kotouče, resp. rozkopírování drážky po šroubovici je potřeba
k získání tvaru výběhu kotouče a celkového příčného profilu vrtáku. Nastavením dostatečně jemného
kroku kopírování výchozí drážky lze snížit odchylku ε pod maximální přípustnou zvolenou hodnotu
(např. 0, 01 mm). Tato operace může být velmi náročná na hardwarové prostředky počítače, protože
čím je menší krok kopírování výchozí drážky, tím větší je počet prvků, které je nutné vytvořit, aby bylo
možné řezem kolmým na osu vrtáku získat příčný profil vrtáku.
Po propojení vrcholů jednotlivých drážek křivkou typu spline (viz obr. 41) lze upravený profil vrtáku
použít k dokončení šroubovitých drážek modelu vrtáku. Vzniklé plochy budou spojité hladké. Výsledek
může vypadat obdobně jako např. na obr. 42. Zeleně jsou vyznačeny náhradní spline křivky doplněné
do profilu pro tažení. Stejný postup je aplikován i u následujícího praktického příkladu.
4.1.2 Tvorba 3D modelu vrtáku
3D model je vytvořen v aplikaci Autodesk Inventor Professional 2010. Dokončený soubor s modelem
můžete ve výchozí aplikaci otevřít zde. Parametry vrtáku jsou uvedeny v tabulkách 5 a 6. Celý postup
modelování je rozdělen do několika částí, jejichž popis je uveden v následujících odstavcích.
Přesný typ brousicího kotouče pro vymodelování drážky byl znám pouze v případě kotouče 1A1
68-10-3-20 (viz následující kapitoly s postupem modelování), další kotouč je volen přibližně. Rovněž
nebyly známy polohy kotoučů v průběhu obrábění, proto jsou polohy počátků použitých souřadných
systémů rovněž voleny přibližně.
4 ŠROUBOVITÝ VRTÁK 26