dokument s příklady bez odkazovaných souborů (PDF) - VUT UST

Krok 2 – Model brousicího kotouče Do připravené roviny umístíme skicu a umístíme profil nástroje,
nesmíme zapomenout naznačit osu rotace. Pro tento případ je výhodnější modelovat nástroj plný a co
nejjednodušší. Výslednou skicu orotujeme o 360 ∘ , viz obr. 106.
Obrázek 106: Model nástroje – kotouče
Krok 3 – Vytvoření drážky tažením kotouče Zvolíme funkci Vložit – Odebrání – Táhnout po
křivce a přepneme na Objemové tažení. Po zadání nástroje a trasy určíme orientaci jako Použít trasu
a natočení Žádné. Čas výpočtu se podle složitosti komponent může prodloužit. Hotová drážka je na
obr. 107.
Posledním krokem je kopírování pomocí kruhového pole, obr. 108 a dokončení geometrie (viz kap 5.1.1).
Pokud se budeme zabývat výjezdem nástroje z řezu, je třeba postupovat odlišným způsobem. Pro
simulaci výjezdu jsme omezeni na tvar křivky trasy, ta musí v každém svém místě navazovat tečně.
V případě šroubovice jsme schopni lehce přejít na 3D skicu a zde navázat na šroubovici tečnou přímkou,
obloukem nebo křivkou. Rozdíl ve tvaru výjezdu standardním způsobem a navázaným křivkou je na
obr. 109 a 110.
Z obr. 109 a 110 je patrné, že plochy vzniklé prodloužením šroubovice nejsou zcela hladké, což je
dáno rozměrem kotouče a použitou verzí CAD aplikace.
5.1.3 Pokročilé metody tvorby a rekonstrukce 3D modelů
Jednou z progresivních technik konstrukce a rekonstrukce dílů je využití 3D skenování a následného
Reverzního inženýrství (RE). RE je soubor metod, kterými jsme schopni převést reálnou součást do
virtuální podoby. Jako prostředek nám slouží 3D skener. Výstupním formátem 3D skeneru je geometrie
ve formátu STL (stereolithography), viz obr. 111. Tento formát reprezentuje těleso jako 3D polygonovou
síť. Práce s touto sítí je časově i výpočetně velmi náročná. Pro výpočty MKP lze tuto síť exportovat
do formátů, ze kterých již můžeme vytvořit síť konečných prvků. Dostatečně kvalitní síť může sloužit
5 FRÉZA 56