dokument s příklady bez odkazovaných souborů (PDF) - VUT UST

lato. Na zadním čele stopky vytvoříme náčrt a pomocnou čarou propojíme středy obou otvorů chladících
kanálů. Náčrt ukončíme. Uprostřed propojovací čáry vytvoříme kolmou pracovní rovinu, do které nakreslíme
profil prořezu. Profil vysuneme na obě strany se současným odebráním materiálu. Ukázka vysunutí
profilu prořezu je na obr. 67.
Obrázek 67: Prořez chladícími kanály
Dokončený model vrtáku je na obr. 68.
Podrobný postup modelování je zachycen na videoukázce.
Obrázek 68: Dokončený model vrtáku
Při výrobě na stroji byly provedeny ještě některé další obráběcí operace (ochranná a rohová fasetka),
které jsme zde nemodelovali. Uvedený postup modelování vrtáku má jednu poměrně velkou nevýhodu,
kterou je samotná vytvořená geometrie. V místech, kde jsou drážky vytvořeny kopírováním po šroubovici,
vzniká velké množství malých plošek. Toto by způsobilo problémy především v případě, že bychom se
rozhodli model využít v analýze pomocí metody konečných prvků (MKP), kdy by v daném místě nebylo
možné síť konečných prvků vytvořit. Z tohoto pohledu se jeví jako výhodnější modelování drážky pomocí
skutečného tažení objemu kotouče po křivce (šroubovici), které ale nemusí být v dané CAD aplikaci
dostupné, nebo nemusí vždy fungovat správně, viz kap. 5.1.2 na straně 55. Jako další alternativa
se nabízí možnost ruční úpravy plošné geometrie vrtáku odmazáním nevhodných ploch a dopojováním
ploch nových. Tento postup je časově i odborně velmi náročný a díky charakteru úlohy je každé takovéto
řešení individuální a velmi závislé na vstupní geometrii. Ke tvorbě spojité hladké geometrie by rovněž
by bylo možno využít API dané CAD aplikace [10, 12, 15, 16, 17]. V tomto dokumentu se uvedenými
postupy nebudeme zabývat. Příbuzná problematika je zmíněna v kap. 5.1.3.
4 ŠROUBOVITÝ VRTÁK 39