plný text - Vědecká knihovna v Olomouci

Vážení čtenáři,
držíte v rukou 3. číslo KROKu, věnované z převážné
části tématu Židů a židovské kultury. Vzhledem
k tomu, že KROK má být revue, která prezentuje
vedle knihovnických a literárních témat i všechno,
co souvisí s lidskou kulturností a kulturami
ve smyslu civilizace, je celkem logické, že došlo
na samostatné číslo, věnované jedné z nich. Pozoruhodný
je spíš ohromný zájem, se kterým jsme se
během přípravy čísla setkali. Při tom množství knih,
filmů a dalších informací, které už byly vypuštěny
do světa na téma holocaustu, bychom mohli tiše
předpokládat jisté přesycení židovskými tématy.
Opak byl však pravdou. Hlásili se přispěvatelé
nejen z Olomouce, ale i z Brna, Prahy, Přerova
a Prostějova… A na všechny se ani v tomto čísle
nedostalo místa. Je zřejmé, že židovská kultura
přesto, že jejích hmatatelných stop zbylo v naší
republice i v Evropě jen velmi málo, zůstává stále
v povědomí lidí jako ohromné kulturní a duchovní
dědictví. Jistě to souvisí s křesťanstvím, které je sice
po stránce víry u nás spíš na ústupu, ale svým pozitivním
odkazem se během tisíciletí zakořenilo tak
hluboko, že ani léta poválečného ateismu je nedokázala
vymýtit. A co je zvláště potěšující – křesťané
se stále hlásí k svému prvotnímu zdroji inspirace,
vzešlé z Izraele, a nejspíš konečně odpustili těm,
kteří podle církve „ukřižovali Krista Pána“. Naopak
se mnozí cítí neurčitým způsobem zahanbeni, že se
na křesťanské půdě uskutečnilo něco tak extrémně
nelidského jako holocaust, a projevují vůči židovské
kultuře o to větší toleranci a lidské porozumění,
jako by se styděli za někdejší pogromy a pronásledování
v generacích předků i za ty současníky,
kteří se s duchovní kocovinou z války a holocaustu
dodnes „vyrovnávají“ negativním způsobem, totiž
jeho popíráním.
Svět se postupně zmenšuje a prolínají se kultury,
které ještě ve 20. století byly téměř bez kontaktů.
Náboženství a duchovní směry Východu, jako je
buddhismus, taoismus, tibetské náboženské systémy,
islám i judaismus a další se zabydlují v myšlení
mnoha Evropanů a příslušníků euro-americké civilizace.
Není pochyb, že takový vývoj urychluje zrání
civilizací. Odlišné kultury rozšiřují naše vědomí,
obohacují, vyvolávají v nás nové otázky a vyzývají
k přehodnocování, co je univerzální podstatou skutečného
lidství. Možná dojdeme jednou k poznání,
že slovo „cizí“ je pouhá iluze těch, kteří znají jen
svůj malý dvorek a netroufli si ještě otevřít dokořán
oči, když se dívají přes plot. Možná jim naše
„židovské číslo“ přinese větší odvahu a zvědavost.
V globálním světě ostatně brzy jiná alternativa ani
nezbude.
A ještě něčím nás židovská historie a židovský
národ stále fascinuje:
Jde o kulturu, bojující permanentně o přežití.
Není to zrovna povzbuzující, ale popravdě řečeno,
naše kultura se ocitla tak trochu v podobné
situaci. V knihovnách se vrší jako oblíbené čtení
sci-fi a fantasy literatura, jejíž autoři kalkulují se
zánikem euro-americké civilizace, rozvíjejí tragické
i optimistické, ale hlavně náramně barvité představy,
co nastane „potom“. Nejsou kupodivu ani
příliš v rozporu s tím, co hlásí mnozí vědci – jejich
bití na poplach vychází z vize přemnožení druhu,
který si říká „lidé“, ale vlastně pořádně neví, co je
PRVNÍ KROK
1