You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
KROK ZPĚT<br />
roku 1234 Řehořem IX. a vložené Řehořem XIII.<br />
do základu Corpusu iuris canonici. Nedodržovaly<br />
se vždy striktně, především co do zastávání veřejných<br />
úřadů Židy. Nešlo však o diskriminaci prvotně<br />
rasovou, nýbrž náboženskou, přijetí křtu leckdy<br />
otevíralo možnost zajímavého „kariérního růstu“,<br />
nikoli ovšem bez pozornosti závistivé většiny.<br />
Segregace však byla vzájemná, neboť i Židé<br />
považovali nevěřící za kulticky nečisté pro zálibu<br />
ve vepřovém mase a zanedbání obřízky. Svědčí<br />
o tom řada dokladů ze Starého zákona, Talmudu<br />
(traktát Keritot), komentářů k němu (španělský<br />
učenec Moše ben Maimon) a polemické literatury<br />
(protiježíšovská blasfemie Toledot Ješu). Segregačně<br />
působí i několik z 613 příkazů (Tarjag<br />
micvot), vyňatých z biblických knih Mojžíšových,<br />
které má pravověrný žid dodržovat: neuzavírat<br />
žádné smlouvy s pohany, nenapodobovat jejich<br />
oděv a zvyky, nevstupovat s nimi do manželství.<br />
Ani Židé netrpěli u svých souvěrců společný život<br />
s nevěřícími, požívání jimi vyrobených potravin,<br />
využívání pohanských pastýřů dobytka, prodej<br />
pole pohanům, kontakt osamělého Žida (muže<br />
či ženy) s pohany, službu pohanům jako porodní<br />
báby či kojné, odmítali nechat se od nich ošetřovat<br />
a stříhat a jinak s nimi obcovat (namátkou<br />
vybráno z talmudského traktátu Avoda Zara).<br />
Součástí denní modlitby Šmone Esre bylo i žehnání<br />
Birkat-ha-minim, zavedené koncem 1. století<br />
proti kacířům a těm, kdo uráží Židy. Záleželo jen<br />
na horlivosti rabínů, nakolik byly tyto zápovědi<br />
vztahovány i na křesťany, ale poněvadž i křesťanství<br />
bylo v jejich očích modloslužbou (v učení<br />
o Nejsvětější Trojici spatřovali rozpor s principy<br />
monotheismu), nekladli si v tomto směru velká<br />
omezení.<br />
Navzdory oboustranným snahám o oddělení<br />
stále alespoň zčásti přetrvávala pochopitelná tendence<br />
asimilační. Na výše zmíněné synodě roku<br />
1349 žádal biskup Jan Volek rychtáře a městské<br />
zastupitele působící v jeho diecesi, aby u Židů<br />
dbali na řádné nošení kapucí, neboť dosavadní<br />
ustanovení v tomto směru zatím nepřinesla velký<br />
efekt. Je z toho patrné, že alespoň vnějškově<br />
se snažili místní Židé přizpůsobit okolí. Napovídají<br />
tomu i některá jejich osobní jména: kromě<br />
očekávaného Salomona, Barocha, Izry, Matuše,<br />
Mušlína, Jekla, Pinkuse a Lazara nám v <strong>Olomouci</strong><br />
vystupují kupříkladu Eberlin, Merklin či Beneš,<br />
tedy Eberhard, Marek a Benedikt. Nechybí ani<br />
jména vysloveně česká: Černoch, Lešek, Pešák,<br />
Tyčka, Vlk a židovka Črnka.<br />
Z pramenů dále známe řezníka Mušlína, lékárníka<br />
Niklase, Morda zvaného Školník, což<br />
vzbuzuje představu výpomocného učitele, který<br />
měl vypomáhat, stoupl-li počet dětí v židovské<br />
škole nad 25 (nad 40 dětí už byl zaměstnán druhý<br />
řádný učitel).<br />
Právní postavení Židů bylo výjimečné. Měli<br />
zvláštní osobní status, byli pod přímou ochranou<br />
krále, bezprostřední součástí královského majetku,<br />
židovské poplatky byly stavěny na roveň<br />
výnosům z dolování či cla. Proto byli z velké části<br />
vyňati z pravomoci orgánů městských. Olomoučtí<br />
Židé nemuseli kupříkladu platit městské daně<br />
a dávky – řečené výhody je ovšem roku 1278 král<br />
Rudolf zbavil.<br />
Přemysl Otakar II. vydal 8. března 1255 velké<br />
privilegium, stanovující hlavní zásady křesťanskožidovského<br />
soužití. Pochopitelně se většina článků<br />
týká hospodářských vztahů, kde docházelo ke sporům<br />
asi nejčastěji, nechybí ale ani ochrana před<br />
56
Change language