You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Přestože po srpnové okupaci měl, jak sám uvádí,<br />
nejednu nabídku k emigraci, zvlášť od svých<br />
četných německých přátel, zůstal v Československu,<br />
údajně kvůli staré a duševně nemocné matce,<br />
s níž sdílel dejvický byt až do její smrti. Škvorecký<br />
Fuksovu situaci vystihl velmi přesně, když už<br />
v exilu napsal, že prozaik musel čelit „dilematu<br />
spisovatelů píšících v zemích stalinismu: dilematu<br />
toho, kam až se musí a kam až lze“. A vskutku:<br />
na jedné straně psal beletrii na objednávku<br />
(obzvláště to platí o <strong>text</strong>u Křišťálový pantoflíček<br />
z roku 1978 o dětství a mládí Julia Fučíka) a byl<br />
nucen podepisovat podstrčené články (podle<br />
Mertla komunisté zneužívali jeho lidské slabosti<br />
a bezbrannosti a jako nestraníka jej doslova vydírali),<br />
na druhé straně udržoval přátelské styky<br />
s katolickou inteligencí, což dokládají vzpomínky<br />
Věroslava Mertla a Jaroslava Meda, a je známo,<br />
že byl hluboce věřícím člověkem.<br />
Někteří literární vědci znalí Fuksových životních<br />
osudů interpretují zájem o židovskou problematiku<br />
jako nezpochybnitelný projev jeho<br />
homosexuality. Řečeno značně zjednodušeně:<br />
autor psal o jedné menšině (národnostní a náboženské)<br />
a měl přitom na mysli menšinu jinou<br />
(sexuální), přičemž zastřeně vyslovoval vlastní<br />
pocity příslušníka menšiny druhé. Podle Martina<br />
C. Putny představuje Fuksovo psaní způsob<br />
sublimace, kdy „autor o homosexuálních citech<br />
a úkonech buď mluvit z vnějších důvodů nesmí,<br />
ale z vnitřních pohnutek chce, nebo je rozdvojen<br />
sám v sobě a ,chce i nechce‘.“ Fuks si podle kritika<br />
vymyslel „masku dokonale neproniknutelnou<br />
pro nezasvěcené a snadno průhlednou pro<br />
čtenáře shodně cítící: Psal o něčem úplně jiném<br />
[holocaustu].“ Takové tvrzení odmítáme již proto,<br />
že odhalit autorský záměr je téměř vždy nemožné,<br />
a nelze pak jednoznačně a takto apodikticky<br />
delimitovat Fuksovo rozhodnutí psát o židovské<br />
tragédii. Souhlasíme však s Putnou v tom, že jde<br />
o jakousi „alianci ponížených“ a že pronásledování<br />
židů může být u Fukse „TAKÉ metaforou<br />
o údělu homosexuálů“.<br />
Ať už má takové genderové čtení Fuksových<br />
próz opodstatnění či ne, faktem zůstává, že bývají<br />
s židovstvím pravidelně spojovány jako celek,<br />
přestože explicitně toto téma reflektují pouze<br />
<strong>text</strong>y vydané v letech šedesátých. Než se na ně<br />
zaměříme, připomeňme ještě dvě prózy z počátku<br />
následujícího desetiletí, v nichž je rovněž přítomen<br />
židovský element, byť pokaždé v poněkud jinak<br />
zakódované podobě. Ve známém románu Myši<br />
Natálie Mooshabrové (1970) jde o příznaková antroponyma<br />
protagonistů: křestní jména dětí paní<br />
Mooshabrové Wezr a Nabule představují typická<br />
židovská jména, k témuž původu odkazuje i rodinné<br />
příjmení. Vypravěčem modelové, obtížně<br />
dešifrovatelné alegorické prózy Oslovení z tmy<br />
(1970) je patnáctiletý hoch Arjeh, těžce raněný při<br />
vesmírné katastrofě, již považuje za poslední soud.<br />
V této situaci leží bezmocně tváří k zemi a vede<br />
dialog s cizincem, jemuž nevidí do tváře a který<br />
ho vybízí, aby vyměnil řeč, kulturu, historii a budoucnost<br />
svého národa za pohodlný život pro jeho<br />
příslušníky. Arjeh je vůči cizinci v podřízeném<br />
postavení, obdivuje jeho kultivovanost a vzdělání,<br />
navzdory všemu však jeho nabídku odmítá. Přestože<br />
protagonista je příslušníkem pronásledované<br />
blíže neurčené kasty, z mnoha náznaků (narážky<br />
na rasismus a koncentrační tábory) lze usuzovat,<br />
že jde o židovský národ. Svědčí o tom mimo jiné<br />
jména Arjehových kamarádů (Haasová, Maus,<br />
KROK V LITERATUŘE<br />
41
Change language