Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Ukázka z rejstříku židovských dluhů: Žid Mušel půjčuje 20. 3.<br />
1414 Rablinovi ze Záhrobí kopu grošů s bezúročným obdobím<br />
do 8. 4., pak bude počítán úrok 10 denárů týdně. Mřežování<br />
zápisu znamená vyrovnání dluhu (SOkA Olomouc, Archiv města<br />
Olomouce, knihy, inv. č. 1822, f. 61v).<br />
nám dochoval rejstřík židovských půjček, v němž<br />
vystupuje přibližně 30 osob židovského původu<br />
včetně 11 žen. Skutečných peněžníků je mezi nimi<br />
sotva pět, ostatní poskytovali spíše příležitostnou<br />
výpomoc. I když k známému počtu zhruba dvaceti<br />
rodin, který nám z tohoto pramene vysvítá,<br />
přičteme děti a čeleď a přidáme i další rodiny,<br />
které se do rejstříku snad nedostaly, vidíme, že<br />
můžeme olomoucké židovské obyvatelstvo počítat<br />
spíše na desítky než na stovky. Také částka<br />
40 kop grošů, kterou bylo povinno ročně splácet<br />
českému králi, není nijak vysoká, odpovídá ceně<br />
domu prostřední velikosti – nenasvědčuje většímu<br />
počtu židovských usedlíků. I zprávy o nich jsou<br />
velmi řídké a ne vždy spolehlivé: tak například<br />
v populární literatuře často uváděné slavnostní<br />
vítání krále Jana Lucemburského olomouckými<br />
Židy roku 1311 se zakládá jen na mylném výkladu<br />
Zbraslavské kroniky, která mluví pouze o Židech<br />
brněnských.<br />
Proč se vlastně obíráme otázkou existence<br />
ghetta? Je obecně známo, že byli Židé, jakožto<br />
převážně jinověrci, podrobeni segregaci. Již<br />
synoda ve jihošpanělské Elvíře (dnes Granada,<br />
roku 306) zapovídá ženám vdávat se za pohany<br />
a židy a všechny křesťany varuje před společným<br />
stravováním s oběma skupinami. Zákaz sňatku<br />
je výrazem endogamie typické pro všechny vyhraněné<br />
sociální skupiny, zvláště dosud ohrožené<br />
pronásledováním, stejně tak společné jídlo<br />
bylo symbolem obzvláštní intimity. Další omezení<br />
z hlediska kanonických předpisů pak přinesl<br />
III. lateránský koncil (1179), stanovivší pro židy<br />
a muslimy zákaz využívat křesťanských služebníků<br />
a zákaz společného přebývání. Stanovil, že<br />
svědectví křesťana proti židu nemůže být zpochybněno<br />
a pokřtění Židé nesmí být svými příbuznými<br />
vyděděni. V zásadě konečná úprava je spojena<br />
s IV. lateránským koncilem (1215), jenž ustanovil<br />
omezování židů v lichvě; povinnost odvádět<br />
desátky z jimi zakoupených dříve křesťanských<br />
domů; povinnost nosit nespecifikovaný odlišný<br />
šat (v muslimských krajích museli nosit žluté turbany,<br />
v křesťanských převážilo užívání barevné<br />
„placky“, kruhové známky, zvané rota, připnuté<br />
na svrchním šatě), to proto, aby křesťanky nebyly<br />
na pochybách, že jde o nekřesťany. Dodejme,<br />
že vzhledem k těžkým trestům za poranění Žida<br />
plnilo odlišné oblečení i výstražnou funkci vůči<br />
potenciálním agresorům. Potvrdil starší zákaz vycházení<br />
na Velký pátek, aby se nemohli vysmívat<br />
křesťanům; jakož i zákaz pověřit žida veřejným<br />
úřadem s mocí nad křesťany. Pokřteným Židům<br />
zakázal účastnit se židovských obřadů a zpochybňovat<br />
tímto způsobem upřímnost své duchovní<br />
konverse. Tyto články byly vtěleny do Liber extra,<br />
výlučné kompilace církevních kánonů, prohlášené<br />
KROK ZPĚT<br />
55
Change language