Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
KROK ZPĚT<br />
Hanácký Jeruzalém<br />
Marie Dokoupilová<br />
Prostějov ještě nebyl ani 70 let městem, když<br />
řady jeho obyvatel začali rozšiřovat lidé jiné víry,<br />
židé. Stěhovali se sem ve větším počtu po svém<br />
vyhnání z královských měst po roce 1454. Vlastníci<br />
Prostějova, páni z Kravař a později Pernštejnové,<br />
si ovšem tuto laskavost nechali dobře zaplatit. Se<br />
svolením vrchnosti se židé usazovali na pozemcích<br />
bývalého augustiniánského kláštera jižně od dnešního<br />
kostela Povýšení sv. Kříže, ale nejpozději<br />
od poloviny 16. století také podél severních hradeb<br />
(budovaných kolem celého města od roku 1495)<br />
v dnešní Školní ulici. Židovské ghetto v Prostějově<br />
tak mělo dvě oddělené části. Protože v křesťanské<br />
části města se židé usídlovat nesměli, zahustila se<br />
postupem času zástavba na malém prostoru dnešních<br />
ulic Demlovy, Křížkovského, Lutinovovy,<br />
Uprkovy, Kostelní, Pekařské a Hradební takovou<br />
měrou, že životní a hygienické podmínky zdejších<br />
obyvatel byly neúnosné. Ve 44 domech židovského<br />
ghetta za kostelem a ve 12 domech ve Školní ulici<br />
ještě roku 1834 bydlelo 1742 obyvatel. Už koncem<br />
18. století byla většina židovských domů rozdělena<br />
do dvou až šestnácti oddělení, takže vzniklo asi<br />
233 bytů, sestávajících někdy jen z jedné místnosti.<br />
Počet vznikajících a zanikajících oddělení<br />
se jistě v průběhu let měnil. Lidé, kteří v těchto<br />
stísněných domech bydleli, využívali společně nejen<br />
dvory, studny (pokud v domě byly), chodby,<br />
půdy a záchody, ale často měli dohromady také<br />
jen jednu kuchyň.<br />
Po 120 letech společného soužití se prostějovští<br />
měšťané roku 1575 pokusili zbavit svých<br />
židovských sousedů, kteří jim konkurovali podnikavostí,<br />
obchodní obratností, levnějším zbožím<br />
a rychlejší reakcí na potřeby poptávky. Vrchnost<br />
však nakonec za tučné výkupné a další pravidelné<br />
roční daně zaručila židům trvalý pobyt ve městě.<br />
Během třicetileté války se ze strany měšťanů<br />
objevovaly další stížnosti na chování Židů, kteří<br />
prý nechtěli přispívat na obranu města a vedení<br />
války ani pomáhat při stavbě šancí, vyhýbali se<br />
ubytování vojska a naopak ještě těžili z obchodování<br />
s vojenskou kořistí. Roku 1644 prý bylo<br />
ve vylidněném Prostějově víc židů než křesťanů.<br />
Po skončení války se stupňoval tlak na změnu víry<br />
na jednotnou katolickou i mezi židovským obyvatelstvem.<br />
Roku 1683 byli za krádež odsouzeni<br />
dva místní židé, kteří se z trestu mohli vykoupit<br />
přestupem ke katolické víře. Když to odmítli, oběsili<br />
je; mezi souvěrci jim to ovšem vyneslo pověst<br />
mučedníků. Někteří židé se přesto dávali pokřtít.<br />
Patřili mezi ně např. také přívrženci sekty sabatiánců.<br />
Jejich vůdce zv. Löbele Prostitz působil<br />
v Prostějově od počátku 18. století a získal zde<br />
mnoho následovníků. Trvající spory mezi křesťany<br />
a židy a opakované stížnosti měšťanů vedly<br />
k vydání policejních řádů v letech 1677 a 1688,<br />
podle nichž pak židé podléhali přímo plumlovské<br />
vrchnosti, a nikoliv městské jurisdikci.<br />
Počet prostějovských židů vzrostl roku 1648<br />
o uprchlíky z Polska, roku 1670 o vyhnance<br />
z Vídně a roku 1746 o přistěhovalce ze Slezska.<br />
Po Mikulově se Prostějov stal největší židovskou<br />
obcí na Moravě – odtud pramenilo pojmenování<br />
Hanácký Jeruzalém. V souvislosti s nařízeními<br />
vydanými císařem Karlem VI. roku 1726 (familiantský<br />
zákon umožňující legální sňatek jen nejstaršímu<br />
synu z rodiny, numerus clausus určující<br />
60
Change language