POJISTNÉ ROZPRAVY - Pojistný obzor

Ratingové agentury
2. Po poklesu důvěryhodnosti ratingových agentur v souvislosti se subprime krizí (např. zhoršení investičního
stupně přes noc o 7 stupňů) se v budoucnu bude více prosazovat trend spoléhání se na sebe, tj. real-money
investoři i hedge fondy budou posilovat vlastní útvary zabývající se kreditní analýzou a výstupy ratingových
agentur budou více podpůrné. To samozřejmě povede k větší polarizaci (větší fi rmy budou mít objektivně větší
úspěchy v řízení kreditního rizika a menší fi rmy budou kreditním rizikem více trpět).
3. Ratingové agentury není třeba nijak regulovat; maximálně lze souhlasit s americkým přístupem „vzít
na vědomí“.
4. Zásadně odmítám názor CESR zřídit mezinárodní orgán monitorující soulad postupů ratingových agentur
s Kodexem IOSCO, protože CESR nemá nejmenší mandát říkat investorům, jak je která ratingová agentura
kvalitní nebo nekvalitní.
5. Považuji současnou aktivitu kolem CRA za krátkodobou reakci na subprime krizi ve smyslu „je třeba něco
udělat“, která brzy vyšumí – myslím, že investoři se poučili dostatečně a nepotřebují nikoho (CESR, EK …), aby
to dělal za ně – nakonec používání ratingů je za strany investorů dobrovolné a nedá se vynutit.
6. Problém nevyžádaného ratingu emitenta (vedoucí k nátlaku na objednávání služeb ratingové agentury
emitentem) pouze zvyšuje tlak na emitenta na větší transparentnost.
Co se návrhu Komise na zavedení dohledu a regulace ratingových agentur na úrovni EU týká, za rozumné
a dostatečné považujeme zachování samoregulace, a to zejména z následujících důvodů:
• Dosud nebyly vyčerpány možnosti působení již existujících tržních struktur a iniciativ (např. jde o tlak na změnu
Kodexů fungování ratingových agentur podle IOSCO). Podceňuje se racionální chování účastníků trhu a jejich
schopnost se rozhodovat.
• Jde o izolované řešení bez současného působení na další komplexní příčiny, které vedly k turbulencím na trhu.
Mimo jiné jde o slepou důvěru investorů, nedostatek vlastních interních analýz a nedostatečné řízení rizik
bankami.
• Přináší velké morální riziko pro regulátory, kteří tak berou na sebe odpovědnost, že ratingy jsou „správné“.
• Řešení je samo nekonzistentní a rozporuplné, protože požaduje regulaci a dohled agentur a zároveň chce
podpořit vstup nových agentur na trh. Nové agentury nebudou mít šanci od počátku své existence splnit stejná
náročná kritéria pro uznávání.
• Jde o řešení zatěžující systém dalšími náklady na regulaci a přímý dohled agentur, přičemž podle našeho
názoru tyto náklady nepřevyšují přínosy. Ke stejnému názoru došel i CESR, a proto přímou regulaci a dohled
agentur nedoporučil.
• Existuje vysoké riziko, že návrh ve svém důsledku dále upevní pozici stávajících agentur (oligopol tří globálních
agentur).
156