7. panická porucha

SSRI jsou dnes pokládány za léky první volby ve farmakologické léčbě panické
poruchy. Jejich účinek se objevuje již do 4 týdnů léčby (De Boer 1988). Nejvíce
studovanými léky z této skupiny u panické poruchy byly paroxetin a fluvoxamin;
ostatní (sertralin, citalopram, fluoxetin a escitalopram) jsou studovány zejména v
poslední době.
Paroxetin
Nevíce byl u panické poruchy studován paroxetin. Je prvním z SSRI, které v roce
1995 získalo licenci na léčbu panické poruchy. První studie proběhla v Dánsku
v sedmi centrech, trvala 12 týdnů a pacienti byli léčeni pomocí KBT v kombinaci s
paroxetinem nebo placebem (Oehrberg et al. 1995). Skupina s paroxetinem měla lepší
výsledky (82% versus 50% zlepšených). Dunbar (1995) ve dvojitě slepé studii
ukázal, že paroxetin a clomipramin jsou podobně účinné a oba preparáty jsou lepší
než placebo. Paroxetin byl lépe tolerován než clomipramin. V jediné studii bylo
porovnáváno různé dávkování paroxetinu (10 mg, 20 mg a 40 mg) s placebem
(Steiner et al. 1995). Ukázalo se, že pouze 40 mg bylo signifikantně účinnějších než
placebo. Plně bez panických záchvatů bylo při dávce 40 mg 86% pacientů, při 20 mg
65,2%, při 10 mg 67,4% a při podávání placeba plných 50%! Ve 12týdenní dvojitě
slepé multicentrické studii (Lecrubier et al. 1997) byl pak paroxetin porovnáván s
clomipraminem a s placebem u 367 pacientů. Paroxetin měl rychlejší nástup účinku
než clomipramin, celkově však jeho účinnost po 12 týdnech byla stejná. Obě aktivní
látky byly účinnější než placebo. Měl významně méně vedlejších účinků. V
pokračování studie na dalších 36 týdnů se efekt obou léků významně nelišil. Více
pacientů však odstoupilo u clomipraminové skupiny pro vedlejší účinky (Lecrubier a
Judge 1997). Je zajímavé, že v žádné z těchto studií se neobjevily častěji počáteční
hyperstimulační reakce, na které jsou klinici u SSRI zvyklí. Pravděpodobně je to tím,
že pacienti ve studiích začínali s nízkou dávkou (10 mg paroxetinu na den).
Sertralin
Sertralin byl studován ve dvou dvojitě slepých, placebem kontrolovaných
multicentrických studiích. Šlo o studie v Kanadě a USA, trvající 10 týdnů s dávkami
sertralinu od 50 do 200 mg na den. V první studii byl sertralin účinnější než placebo
(Baumel et al. 1996)) v dávce 100 a 200 mg nikoliv však v dávce 50 mg na den.
Kromě kontroly panických záchvatů, vyhýbavého chování a anticipační úzkosti byl
významný rozdíl také ve zlepšení kvality života (v práci, domácnosti, rodině,
sociálních aktivitách, koníčcích a celkové spokojenosti se zdravím a životem). Byl
tolerován s vedlejšímu účinky typickými pro SSRI (nausea, sucho v ústech, průjem,
sexuální potíže apod.). Ve druhé multicentrické studii se stabilním dávkováním
porovnávajícím 50, 100 a 200 mg se nepodařilo najít výraznější rozdíly mezi
jednotlivými dávkami; největší pokles v počtu panických záchvatů však měla skupina
se 100 mg na den (Wolkow et al. 1996). I když zatím nejsou důkazy pro to, že by
určitá dávka byla lepší než jiná, zdá se, že ideální dávka sertralinu je mezi 100 a 150
mg na den (Gorman a Wolkow 1994)
Citalopram
Citalopram ve srovnání s clomipraminem ve dvojitě slepé multicentrické 8 týdnů
trvající studii kontrolované placebem se ukázal být v dávce 20 či 30 mg stejně účinný
jako 40 nebo 60 mg clomipraminu a oba léky byly významně účinnější než placebo
(Wade et al. 1997). Citalopram byl snášen lépe než clomipramin. U pacientů, kteří
17