7. panická porucha

More documents

Recommendations

Info

aspektům panické poruchy došel k celé řadě nálezů, které formují ucelené hypotézy, jenž vysvětlují příznaky panické poruchy přítomností biologických abnormit ve struktuře a fungování mozku. Výsledky studií, které použili provokaci panikogeny (laktát, johimbin, fenfluramin, isoproterenolol, kofein atd.) podporují hypotézu dysregulace periferního i centrálního nervového systému. Autonomní nervový systém u některých pacientů s panickou poruchou vykazuje zvýšený sympatický tonus, který se pomalu adaptuje na opakované stimuly a přehnaně reaguje na mírné stimuly. Detekované abnormity svědčí pro dysregulaci v noradrenergním systému (locus coeruleus), v serotonergním systému (zejména v nucleus raphe, hippocampu a amygdale) i v dopaminergním systému (frontoorbitální kortex). Další nálezy naznačují dysfunkci GABAergního neurotransmiterového systému, zvýšenou citlivost cholecystokininových receptorů, poruchy v regulaci CRH a neuropeptidu Y (Charney et al. 1992). O syntézu hypotéz se pokusil mimo jiných Klein (1993). Podle jeho hypotézy pacienti trpící panickou poruchou mají abnormálně nízký práh pro pocity dušení a panické záchvaty jsou spouštěny jako „falešný poplach“. Klein předpokládá, že v retikulární formaci kmene existuje centrum, které se „zapíná“ v situaci ohrožení dušením. Pokud je toto centrum zvýšeně citlivé na určité podněty (jak somatické, tak psychické), dochází k rozvoji falešného poplachu a organizmus reaguje hyperventilací a panickou touhou uniknout ze situace. K biologickým vysvětlením se staví řada psychologicky a psychoterapeuticky orientovaných autorů kriticky. Pokládají je za redukující a jednostranné. Někteří autoři se pokoušejí integrovat jak biologické, tak výchovné, psychologické a temperamentové vlivy (Barlow 1988, Barlow et al. 1998, Ballenger 2000). Z psychologického hlediska se zdá, že lidé trpící panickou poruchou mají strach z opuštění a zároveň strach z připoutanosti ke druhé osobě (Manassis et al. 1994). Proto mají intenzivní potřebu kontrolovat svoje vztahy a vyhnout se samotě nebo nadměrné blízkosti. Podle psychoanalytického pohledu je panická porucha spojena se ztrátou rodiče (úplnou nebo relativní) v dětství nebo s historií separační úzkosti. Být sám bez možnosti pomoci oživuje dětskou úzkost z opuštění. „Biologické“ teorie předpokládají, že v důsledku vrozené dispozice reagují někteří jedinci na signály ohrožení silněji než jiní Podle „teorie interoceptivního podmínění“ se ve stresujících situacích proto objevují záchvaty úzkosti, které jsou spouštěny určitými podněty z vnitřního prostředí - zrychlením tepu, zvýšením krevního tlaku, závratí při změně polohy apod. Podle „hyperventilační teorie“ vede protrahovaná hyperventilace, spojená s těmito stavy úzkosti, ke vzniku dalších tělesných příznaků - točení hlavy, křeče v končetinách - které úzkost a pocit ohrožení dále zesilují. Podle „kognitivní teorie“ je opakování panických záchvatů způsobeno „relativně trvalým sklonem interpretovat si různé tělesné pocity, jako signály hrozící katastrofy“, tj. tělesného nebo psychického zhroucení (Clark, 1988). Tato katastrofická interpretace vytváří bludný kruh, vrcholící panickým záchvatem. 2
Obrázek 7.1.: Kognitivní model panického záchvatu (Asmundson a Taylor 2003) Spouštěcí podnět: vnitřní nebo zevní Pocit ohrožení („Něco spětného se děje!“) Chybná katastrofická interpretace Napjaté očekávání („Zblázním se!“) . senzace (např. palpitace, silnější závratě) Obrázek 7.2.: Kognitivně behaviorální model panické poruchy: předběžná formulace případu Rané zkušenosti Nadměrná pozornost matky při tělesných onemocněních. Babička, se kterou se cítila dobře, zemřela na iiktus. Dysfunkční předpoklady Každý tělesný příznak znamená vážné ohrožení. Je nutné stále sledovat to, co člověk tělesně cítí. Musím stále kontrolovat, zda jsem zdravá. Klíčová událost Náhlé pocity na omdlení v premenstruu Negativní automatické myšlenky Proboha, co se to děje? Co když omdlím? Co když dostanu infarkt? Udusím se, nikdo mi nepomůže! Rychle musím k lékaři! Příznaky: Behaviorální: Útěk na pohotovost, vyhýbání se samotě. Somatické: Bušení srdce, zrychlené dýchání, pocení, třes, brnění. Afektivní: Úzkost, obavy z dalšího záchvatu, pocity viny a studu. Kognitivní: Zabývání se obavnými myšlenkemi, uvažování, kde je nejbližší pomoc, zhoršené soustředění se na běžnou činnost. Přoblémy: Praktické problémy: manžel hodně pracuje, sama vychovávám 2 děti Interpersonální problémy: nedůvěra k cizím lidem, nedostatek přátel Intrapersonální problémy: ztráta sebejistoty,sebekontroly, pocitů samozřejmosti Průběh Údaje o průběhu panické poruchy jsou omezené, protože chybí studie, které by studovali průběh v populaci. Většina pacientů, kteří vyhledali léčbu, má za sebou chronické potíže, často s dlouhodobě se zhoršujícím průběhem, který se vyvíjí 10 až 3
Page 1: 7. PANICKÁ PORUCHA Ján Praško, R
Page 5 and 6: Příznaky týkající se duševní
Page 7 and 8: z panického záchvatu. Vyhýbání
Page 9 and 10: Dlouhodobé epidemiologické studie
Page 11 and 12: Léčbu můžeme rozdělit na krát
Page 13 and 14: Sheehan et al. 1984 Dunner et al. 1
Page 15 and 16: tolerována a řada pacientů je pr
Page 17 and 18: SSRI jsou dnes pokládány za léky
Page 19 and 20: 1998 PLA Barlow et al. 1998 Pollack
Page 21 and 22: Dlouhodobá léčba Ukazuje se, že
Page 23 and 24: Významně účinnější byla lé
Page 25 and 26: 1994 AR IMI WL Wiborg a Dahl 1996 D
Page 27 and 28: stanovení diagnózy rozhodnutí o
Page 29 and 30: začne nacvičovat zvládání těl
Page 31 and 32: málo účinné, druhé účinné b
Page 33 and 34: Obrázek 7.4.: Postup v léčbě pa
Page 35 and 36: Literatura Alexander PE: Management
Page 37 and 38: Baumel, B., Bielski, R., Carman, J.
Page 39 and 40: Faravelli, C., Paterniti, S. a Scar
Page 41 and 42: Kasper S. Pharmakoterapie der Angst
Page 43 and 44: Mavissakalian, M., Perel, J.M.: Pro
Page 45 and 46: Praško, J., Pašková, B, Praškov
Page 47: Tondo, L., Burrai, C., Scamonatti,

7. panická porucha

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?