7. panická porucha

Postupy KBT
KBT u panické poruchy provádíme obvykle ambulantně, buď individuálně, nebo
skupinově (Soukupová a Praško 2001). Léčba trvá 5 až 20 sezení s frekvencí jednou
až dvakrát týdně. V některých případech může váznout přenos dovedností, naučených
během sezení, do domácího prostředí, neboť v ambulanci je přítomno mnoho signálů
bezpečí, které brání účinné expozici. Léčba za hospitalizace je potřebná jen
u závažných příznaků panické poruchy, ovšem v praxi se s odesíláním pacientů
k hospitalizaci setkáváme často.
Základní metody KBT panické poruchy jsou:
■ edukace;
■ nácvik zklidňujícího dýchání, svalové relaxace;
■ interoceptivní expozice;
■ zpochybňování katastrofických interpretací;
■ zvládnutí vyhýbavého chování.
Začíná edukaci pacienta o panické poruše a stresové reakci, pak vysvětlením, jak lze
do bludného kruhu panických záchvatů zasáhnout. Pacient se učí kontrolovat
záchvaty paniky pomocí kontrolovaného dechu. Tělesné příznaky záchvatu jsou
arteficiálně navozeny hyperventilací a následně odstraňovány kontrolovaným
dýcháním. Je výhodná proto, že nejméně polovina pacientů s panickou poruchou
běžně v záchvatu hyperventiluje a prožívá příznaky, které lze takto vyvolat. S touto
expozicí začínáme ihned poté, co pacient zvládl nácvik kontroly dechu, a
pokračujeme v každém sezení až do konce terapie. Dalšími kroky KBT jsou nácvik
relaxace a kognitivní rekonstrukce – pacient se učí najít racionální odpověď na svoje
panické úzkostné myšlenky a tím se uklidnit. Po odstranění panických záchvatů
zpravidla pokračuje KBT dalšími kroky, které jsou zaměřeny na systematickou práci s
problémy v životě, které panickou poruchu doprovázejí (nejčastěji manželské
problémy, vztahové problémy v zaměstnání, závislost na partnerovi či rodičích).
Poučení o povaze panické poruchy
Pacientovi je třeba vysvětlit jak panická porucha vzniká a jak se udržuje. Pacient musí
pochopit bludný kruh „strachu ze strachu“ – anticipační úzkost , který jeho potíže
udržuje a stupňuje. Tyto informace je třeba probrat s pacientem na příkladu jeho
vlastních zkušeností a příznaků. Pacient si také musí uvědomit souvislost mezi
katastrofickými myšlenkami a mírou úzkosti kterou prožívá a souvislost mezi
tělesnými příznaky a vznikem panického záchvatu. V další části poučení je třeba
pacienta seznámit se smyslem jednotlivých terapeutických metod - např. nácvik
zklidňujícího dýchání brání hyperventilaci; zpochybnění katastrofických interpretací
slouží ke zmírnění jejich vlivu na tělesné příznaky. Pacient také musí od počátku
terapie chápat, že cílem léčby není vyhnout se stavům úzkosti, ale naučit se je účinně
zvládat, a že je nezbytné, aby byl ochoten se pocitům úzkosti opakovaně vystavit.
Jak je u KBT obvyklé, poskytneme pacientovi k prostudování písemné materiály
o panické poruše a způsobu jejího léčení.
Nácvik zklidňujícího dýchání
Je nezbytné, aby si pacient důkladně nacvičil zklidňující dýchání nejen v sezení, ale
především v domácím prostředí. Jakmile pacient zvládne zklidňující dýchání, v klidu
28