7. panická porucha

More documents

Recommendations

Info

Postupy KBT KBT u panické poruchy provádíme obvykle ambulantně, buď individuálně, nebo skupinově (Soukupová a Praško 2001). Léčba trvá 5 až 20 sezení s frekvencí jednou až dvakrát týdně. V některých případech může váznout přenos dovedností, naučených během sezení, do domácího prostředí, neboť v ambulanci je přítomno mnoho signálů bezpečí, které brání účinné expozici. Léčba za hospitalizace je potřebná jen u závažných příznaků panické poruchy, ovšem v praxi se s odesíláním pacientů k hospitalizaci setkáváme často. Základní metody KBT panické poruchy jsou: ■ edukace; ■ nácvik zklidňujícího dýchání, svalové relaxace; ■ interoceptivní expozice; ■ zpochybňování katastrofických interpretací; ■ zvládnutí vyhýbavého chování. Začíná edukaci pacienta o panické poruše a stresové reakci, pak vysvětlením, jak lze do bludného kruhu panických záchvatů zasáhnout. Pacient se učí kontrolovat záchvaty paniky pomocí kontrolovaného dechu. Tělesné příznaky záchvatu jsou arteficiálně navozeny hyperventilací a následně odstraňovány kontrolovaným dýcháním. Je výhodná proto, že nejméně polovina pacientů s panickou poruchou běžně v záchvatu hyperventiluje a prožívá příznaky, které lze takto vyvolat. S touto expozicí začínáme ihned poté, co pacient zvládl nácvik kontroly dechu, a pokračujeme v každém sezení až do konce terapie. Dalšími kroky KBT jsou nácvik relaxace a kognitivní rekonstrukce – pacient se učí najít racionální odpověď na svoje panické úzkostné myšlenky a tím se uklidnit. Po odstranění panických záchvatů zpravidla pokračuje KBT dalšími kroky, které jsou zaměřeny na systematickou práci s problémy v životě, které panickou poruchu doprovázejí (nejčastěji manželské problémy, vztahové problémy v zaměstnání, závislost na partnerovi či rodičích). Poučení o povaze panické poruchy Pacientovi je třeba vysvětlit jak <strong>panická</strong> <strong>porucha</strong> vzniká a jak se udržuje. Pacient musí pochopit bludný kruh „strachu ze strachu“ – anticipační úzkost , který jeho potíže udržuje a stupňuje. Tyto informace je třeba probrat s pacientem na příkladu jeho vlastních zkušeností a příznaků. Pacient si také musí uvědomit souvislost mezi katastrofickými myšlenkami a mírou úzkosti kterou prožívá a souvislost mezi tělesnými příznaky a vznikem panického záchvatu. V další části poučení je třeba pacienta seznámit se smyslem jednotlivých terapeutických metod - např. nácvik zklidňujícího dýchání brání hyperventilaci; zpochybnění katastrofických interpretací slouží ke zmírnění jejich vlivu na tělesné příznaky. Pacient také musí od počátku terapie chápat, že cílem léčby není vyhnout se stavům úzkosti, ale naučit se je účinně zvládat, a že je nezbytné, aby byl ochoten se pocitům úzkosti opakovaně vystavit. Jak je u KBT obvyklé, poskytneme pacientovi k prostudování písemné materiály o panické poruše a způsobu jejího léčení. Nácvik zklidňujícího dýchání Je nezbytné, aby si pacient důkladně nacvičil zklidňující dýchání nejen v sezení, ale především v domácím prostředí. Jakmile pacient zvládne zklidňující dýchání, v klidu 28
začne nacvičovat zvládání tělesných pocitů, které si vyvolá pomocí úmyslné hyperventilace (interoceptivní expozice). Cílem je, aby byl schopen přejít ke zklidňujícímu dýchání takřka automaticky, jakmile se objeví první známky hrozícího panického záchvatu. Interoceptivní expozice Protože panické záchvaty jsou často spouštěny podněty z vnitřního prostředí, je třeba, aby se pacient naučil na tyto podněty reagovat jinak než vznikem panického záchvatu a aby se naučil rozvíjející se panický záchvat účinně zvládnout. Jakmile pacient zvládá zklidňující dýchání, případně svalovou relaxaci, můžeme začít s nácvikem interoceptivní expozice. Při ní si pacient hyperventilací úmyslně vyvolá tělesné příznaky podobné těm, které zažívá při panickém záchvatu a učí se je pomocí zklidňujícího dýchání dostat pod kontrolu Můžeme použít též tělesné cvičení či běh do schodů k vyvolání bušení srdce, točení na židli k vyvolání točení hlavy, dýchání přes brčko k vyvolání pocitů dušení aj. Jako u všech expozičních metod je nezbytné, aby pacient cvičení, které zvládne v rámci sezení prováděl samostatně v domácím prostředí. Zpochybňování katastrofických myšlenek Kognitivní rekonstrukce je technika, která učí pacienta postupně změnit svoje katastrofické myšlenky. Pacienti s panickou poruchou i agorafobii jsou při záchvatu zaplavení automatickými myšlenkami o tom, že se udusí, umřou, ztratí kontrolu, zblázní se apod. Takto si pacient interpretuje své tělesné pocity a silnou úzkost. Je řada přístupu, které pomáhají změnit tyto zavádějící interpretace. S pacientem sestavíme seznam jeho nejčastějších a nejnepříjemnějších úzkostných myšlenek a v rámci sezení jej učíme tyto myšlenky zpochybňovat pomocí vhodných otázek a hledáním rozumných odpovědí, které sníží emoční vliv katastrofických interpretací (Sokratovský dialog). Je vhodné, aby pacient zpočátku nosil tyto rozumné odpovědi napsané na papírku u sebe a při každé vhodné příležitosti si je opakoval. Jinou možností je pracovat s denním záznamem automatických myšlenek Praško et al. 1997). Zvládnutí vyhýbavého chování Vyhýbavé chování je u pacientů s panickou poruchou velmi časté, protože se obávají, že by v určitých situacích dostali panický záchvat nebo že by se v nich nedovolali pomoci. V tom případě postupujeme stejně jako u pacientů s agorafobií, tj. vytvoříme spolu s pacientem program postupné expozice vůči obávaným situacím a pacient mezi sezeními (domácí úkol) postupně zvládá jednotlivé situace. Před zahájením reálné expozice bývá u panických pacientů často nezbytné provést expozici v představě, protože jinak je pro ně velmi obtížné překonat strach z panického záchvatu. Kombinovaná léčba Při komorbiditě s depresi, další úzkostnou poruchou nebo těžké závažnosti je vhodná kombinovaná léčba KBT i farmaky. 29
Page 1 and 2: 7. PANICKÁ PORUCHA Ján Praško, R
Page 3 and 4: Obrázek 7.1.: Kognitivní model pa
Page 5 and 6: Příznaky týkající se duševní
Page 7 and 8: z panického záchvatu. Vyhýbání
Page 9 and 10: Dlouhodobé epidemiologické studie
Page 11 and 12: Léčbu můžeme rozdělit na krát
Page 13 and 14: Sheehan et al. 1984 Dunner et al. 1
Page 15 and 16: tolerována a řada pacientů je pr
Page 17 and 18: SSRI jsou dnes pokládány za léky
Page 19 and 20: 1998 PLA Barlow et al. 1998 Pollack
Page 21 and 22: Dlouhodobá léčba Ukazuje se, že
Page 23 and 24: Významně účinnější byla lé
Page 25 and 26: 1994 AR IMI WL Wiborg a Dahl 1996 D
Page 27: stanovení diagnózy rozhodnutí o
Page 31 and 32: málo účinné, druhé účinné b
Page 33 and 34: Obrázek 7.4.: Postup v léčbě pa
Page 35 and 36: Literatura Alexander PE: Management
Page 37 and 38: Baumel, B., Bielski, R., Carman, J.
Page 39 and 40: Faravelli, C., Paterniti, S. a Scar
Page 41 and 42: Kasper S. Pharmakoterapie der Angst
Page 43 and 44: Mavissakalian, M., Perel, J.M.: Pro
Page 45 and 46: Praško, J., Pašková, B, Praškov
Page 47: Tondo, L., Burrai, C., Scamonatti,

7. panická porucha

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?