7. panická porucha

Dlouhodobé epidemiologické studie ukázaly, že každý druhý případ úzkostné poruchy
je spojen s alespoň jednou další duševní poruchou (Eaton et al. 1994). Nejčastějšími
komorbidními poruchami vůbec jsou úzkostné poruchy a deprese. Tato skutečnost
má praktickou hodnotu pro akutní i dlouhodobou léčbu. Je velmi důležité, zda je
zároveň s panickou poruchou přítomná např. deprese. Je-li panická porucha spojena
s depresí (40-80% někdy v průběhu života), je zřejmý pomalejší nástup
farmakoterapie a méně příznivá prognóza (Lecrubier a Üstun 1997). Riziko
sebevražedného pokusu se zvyšuje 4x (Weissman et al.1989).
Nejčastější zároveň se vyskytující (komorbidní) poruchou je agorafobie (50 až 70%).
Dalšími komorbidními poruchami bývají sociální fobie, dystymie, specifická fobie a
obsedantně-kompulzivní porucha. Druhotně se může rozvinout závislost na alkoholu
nebo drogách, pokud postižený chtěl tímto způsobem zvládnout „sebeléčení“.
Kritéria pro poruchu osobnosti (hlavně vyhýbavou a závislou) splňuje 25-60%
pacientů.
II. ZÁSADY LÉČBY
Od 60. let se rozvinulo několik účinných přístupů jak psychologické tak
farmakologické léčby. Již v tomto období se jak expoziční léčba tak imipramin
ukázaly být účinnými (Klein 1964, Marks 1969). Na symptomové úrovni jsou nejvíce
účinné farmakoterapie a kognitivně behaviorální terapie (viz přehledy: Barlow a
Brown 1996, Ballenger et al. 1996, Shear 1997, Praško a kol. 1997, Raboch a kol.
1998). Další přístupy, jako je rodinná a skupinová psychoterapie však mohou velmi
pomoci v rehabilitaci, protože celková sociální situace pacientů bývá složitá a rodina
je často významně zasažena. Krátká psychodynamické psychoterapie je účinná
v kombinaci s psychofarmaky a psychoanalýza je indikována po odléčení akutní
panické poruchy při komorbidní poruše osobnosti. Včasná léčba může zabránit
rozvoji chronicity a komplikací, jež představuje doprovodná úzkost a deprese.
Adekvátní léčba přináší většině postižených dramatické zlepšení.
Vyšetření a hodnocení
Kompletní zhodnocení pacientova stavu zahrnuje kromě psychiatrického vyšetření také
anamnézu tělesných nemocí, podrobné tělesné vyšetření, změření pulzu a tlaku, EKG,
EEG a laboratorní screening, kde by mělo být vyšetření sedimentace krevního obrazu,
jaterních testů. Ke speciálním vyšetřením, používaným však hlavně ve výzkumu, pak
patří SPECT, PET a MRI. Při podrobném psychiatrickém vyšetření pacienta se kromě
obvykle psychiatrické anamnézy ptáme na:
■ charakter atak, kdy, kde, jak, s kým a s kým nikoliv se objevují;
■ jak strach probíhá, čeho se nejvíce obává, jaké tělesné reakce se objevují, jak se
chová;
■ čemu se pacient díky panice vyhýbá a jak se proti záchvatům zabezpečuje, zda se
naučil nějaké strategie, jak si pomoci;
■ anticipační úzkost;
■ co strach modifikuje (lék, jiná osoba apod.);
9